Další díly seriálu
Hodonínské hospody naleznete ZDE

Pokračujeme dále ke středu města, míjíme bývalý dřevo zpracující podnik Lignum, továrnu na zpracování ryb firmy Varmuža, dále bývalou tabákovou továrnu a bývalé vinné sklepy. Právě zde stávala restaurace „U Pallů“. Byla v blízkosti vojenské správy, a tak právě tady odvedenci zapíjeli svůj „odvod“ do armády. Restaurace byla známa jako hospoda „Karaša“ podle vedoucího pana Karašínského.

Další hospodou, na kterou bychom cestou narazili, by byl hostinec „Koutník“ na rohu ulice Anenská. Tato restaurace byla vyhlášená jako hospoda s nejlépe „ošetřovaným točeným pivem“.

Procházkou dále směrem do centra města se ocitneme na Masarykově náměstí, kde se pod radnicí nachází známý radniční sklípek.
V třicátých letech 20. století byl nájemcem pan Antonín Knapek a stejně jako dnes se sklípek nacházel pod reprezentativní radnicí. Scházívala se tu německá společnost hrající rozhodující roli ve vývoji Hodonína.

Vycházela odtud všechna protičeská zášť. V roce 1911 zde svedlo české obchodnictvo vítěznou bitvu s německým obchodním grémiem, které muselo kapitulovat. Radniční sklípek se řadil mezi přední lokály hodonínské. Byla zde prvotřídní domácí kuchyně, tuzemská vína, plzeňské pivo, jakož i dostaveníčko četných korporací, což bylo lákadlem pro občanstvo všech směrů.

Slovo autora:
Toto vyprávění o hodonínských hospodách je vlastně vzpomínkou na období mého mládí (od roku 1934 – 1942), jež mi utkvěla v paměti ve spojení s lidmi, kteří se ve vyprávění objevují. Tito lidé měli co dočinění s prostředím hospod a restaurací a díky nim jsem mohl poznat jak majitele, tak svérázné postavičky a příběhy, které dokreslovaly kolorit jednotlivých hospod.
Tímto dílkem bych chtěl zavzpomínat na dnes již neexistující hospody, které ustoupily modernizaci města, ale neměly by být zapomenuty, neboť v nich se odrážel běh života tehdejších obyvatel města Hodonína. Poohlédněme se zpět za minulostí města a historií vzniku pohostinství.
Vážení čtenáři, seriál Hodonínské hospody najdete také v tištěné podobě každou středu v Hodonínském deníku Rovnost.

JOSEF GRUFÍK