V tomto smyslu jsou velmi důležité hlavně oblasti dalmatsko – istrijské a severoitalské, které si i přes přechodné ovládnutí barbarskými kmeny v době stěhování národů stále udržovaly původní strukturu z období bývalé římské říše. Jejich silný kulturní vliv na umělecko – řemeslnou produkci naddunajských Slovanů, včetně architektury a duchovní sféry, se v odborné literatuře běžně uznává.

Toto kulturně – civilizační proudění, využívající staré římské cesty, procházelo i přes oblast romanizovaného kulturního společenstva v jihovýchodní Panonii v okolí města Keszthely. Jeho materiální náplň i přes některé modifikace přežívá až do osmého století a nositelé této kultury jsou považováni za zprostředkovatele vzájemných vztahů s byzantskými oblastmi Balkánského poloostrova a severní Itálie.

Jak si správně povšimli již někteří předchozí badatelé, mají některé památky datované tradičně do raného velkomoravského období, například známé mikulčické nákončí s rytinou oranta, terčík se sokolníkem ze Starého Města nebo schránka s portrétními motivy z maďarského Dunajpataj, umělecké rysy předcházejícího období.

Italské znaky

Přitom se v jejich výzdobě objevují i znaky z umělecké oblasti v okolí severoitalského Friaulu, což je podnětem řadit jejich vznik do oblasti uměleckého řemesla keszthelyské skupiny. Tato sféra zjevně zůstává opěrným bodem pozdně římských tradic bývalé římské provincie Panonia, takže hlavně tudy se v předvelkomo­ravském i velkomoravském období dostávaly do oblasti středního Podunají předlohy pro výrobu uměleckých předmětů.

S naprostou jistotou však nadále stále ještě nevíme, zda a jakým způsobem či v jakém množství můžeme s byzantsky orientovanou produkcí této skupiny počítat do počátku devátého století, kdy na území jejího rozšíření jistě dochází k určitým etnickým proměnám. Mám na mysli z hlediska našich dějin poměrně zásadní definitivní přesídlení části velkomoravského obyvatelstva spolu s vyhnaným nitranským knížetem Pribinou a jeho družinou. Jeden z předpokladů je, že vítězný kníže Mojmír tehdy sídlil i na hradisku v Mikulčicích.

Otázka přítomnosti cizích řemeslníků byla v minulosti diskutována hlavně ve spojitosti s nalezenými doklady církevní architektury, kdy bylo na základě zachovaných písemných zpráv uvažováno o organizaci stavební činnosti dobovými církevními centry. Zmínit můžeme kupříkladu odborníky na stavbu pevností vyslaných patriarchou v severoitalském Gradu na pomoc chorvatskému vládci Ljudevítovi (819 – 822) na území v povodí řeky Sávy při jeho obraně proti franským útokům. Ještě výmluvnější je případ mistrů zednických a malířských spolu s kováři a tesaři salzburského arcibiskupa Luiprama, určených ke stavbě kostelů v Panonii, kam byli posláni někdy v průběhu čtyřicátých a padesátých let devátého století na žádost Pribinovu.

Je pravděpodobné, že v počátečních fázích christianizace středního Podunají řídili stavby příchozí misionáři a stavělo místní obyvatelstvo, přičemž materiální podmínky pro jejich vznik vytvářel místní vládce. Vyloučena není ani přítomnost cizích mistrů, přicházejících samostatně spolu s dalšími řemeslníky nezávisle na misiích, ovšem s jejich výraznějším uplatněním se počítá až od poloviny devátého století. V této souvislosti můžeme připomenout zdobené architektonické články a barevně malované omítky, které pocházejí z reprezentativních staveb kostelů v Mikulčicích. Můžeme jen litovat, že řada těchto výtvorů byla druhotně používána jako ideální levný stavební materiál pozdějšími obyvateli mikulčické obce. Kdo vlastně ví, kolik se jich skrývá v základech dodnes stojících domů? Jejich umělecko – historická analýza by jistě přispěla k objasnění původu řemeslnického kumštu.

Podíváme-li se v rámci jakéhosi srovnání na vývoj v sousedství Moravy a karpatské kotliny v jižnějších oblastech Balkánského poloostrova nedokázali ve stejném období ani Bulhaři za vlády chána Kruma a jeho nástupců odolat přitažlivosti vyšší byzantské kultury a uměleckého řemesla. Písemné prameny dokazují, že si ve velké míře cenili služeb prokazovaných zkušenými a zručnými řeckými řemeslníky, většinou zajatci, nebo křesťany z řad původního domácího obyvatelstva.

Další díly seriálu Střípky archeologie najdete ZDE

JAROMÍR ŠMERDA