Další díly seriálu
Střípky archeologie naleznete ZDE

Podle údajů dalších přístupných, i když ještě dnes nepříliš zhodnocených pramenů z oborů archeologie i historie, je však evidentní, že umělečtí řemeslníci mohli stát na všech stupních společenského žebříčku. Byli tedy někde otroky či poddanými a jinde vystupovali naopak jako svodní, ba přímo zámožní a společensky uznávaní jedinci.

Na základě archeologických nálezů z širšího středního Podunají dokládajících existenci specializované řemeslnické vrstvy se zdá, že ekonomicky nezávislí příchozí řemeslníci cizího původu přinášeli hotové výrobky jen v menší míře a pracovali spíše přímo v Podunají. To potvrdily hlavně objevené soubory s polotovary a dalším materiálem určeným k dalšímu použití, nejbližší takový nález pochází z nedaleké Poštorné s typickou kombinací slovansko – avarských a byzantských šperků i odlitků. Ve větším počtu je známe zvláště ze sousedního jihozápadního Slovenska, veřejnosti známý bude možná depot ze Zemianského Vrbovku, který svého času posloužil jako dobrá předloha pro zápletku k filmu nazvanému velmi příznačně Poklad byzantského kupce.

Můžeme však oprávněně předpokládat, že podobné objevy se dají čekat také přímo na Hodonínsku , včetně Mikulčic, kde je časně slovanské osídlení bohatě zastoupeno. Na práci většiny domácích řemeslníků pak zprostředkovaně působí technicky dokonalé výrobky těchto cizích producentů, získané přímo díky jejich činnosti nebo dalšími způsoby. Počítat musíme i s přímým předáváním výrobních zkušeností, jak o tom všem mohou svědčit hroby s typickými nástroji a polotovary, které se svým dalším průvodním inventářem nijak neodlišují z rámce obecné materiální kultury kostrových pohřebišť.

Inspirováni uměleckými řemeslníky

Za předpokladu, že dnešní bádání nepochybuje o tvůrčích schopnostech a invenci podunajských řemeslníků, není těžké si představit, že i oni mohli používat škálu obecně oblíbených motivů. Mohli být také inspirováni přímo hotovými výrobky uměleckých řemeslníků z kulturně vyspělejších oblastí nebo tradicí domácího prostředí, jak jsme naznačili v předchozích dílech našich střípků. Velký význam je v tomto případě připisován kovotepeckým matricím a dalším modelům a formám nacházeným nejen v hrobových nálezech středního Podunají, ale ojediněle i v Dalmácii, ba až v Malé Asii.

Samozřejmě nesmíme opomenout prostředí franské, nazývané podle vládnoucí dynastie také jako merovejské anebo prostředí langobardské. Výroba tepáním probíhala tak, že na matrici se položil tenký plíšek z barevného kovu, pro případ hlubšího reliéfu i lokálně natavený, případně chráněný tenkou olověnou či koženou podložkou, přikryl se opět kůží a následnými údery dřevěného kladívka se pak vymodeloval obraz matrice. Jako její materiál mohl sloužit bronz, kámen a pravděpodobněji většinou dřevo nebo smolný git, neboť tyto měkčí a zároveň kompaktní materiály umožňovaly plastičtější překopírování výzdoby na tenkou kovovou fólii. Při odlévání sloužila forma jako vzor pro zhotovení nejčastěji voskového modelu, který byl obalen hlínou s ponechaným otvorem sloužícím po vytvrdnutí k nálevu rozžhaveného kovu.

V některých nálezových souborech je celkové složení kolekce forem velmi různorodé a k majiteli se zřejmě dostaly náhodně z různých pramenů, což by se u výrobce ze specializované byzantské dílny asi jen těžko dalo předpokládat. Pokud tedy některý řemeslník disponoval matricemi, jeho kvalita umělecké tvorby pochopitelně vzrostla. Lze uvažovat, že jednodušší kování si byli schopni obyvatelé osad vyrobit i sami, neboť to nebylo podmíněno speciální řemeslnou zručností, ani osvojením si tradičních výzdobných motivů. Je tak velmi pravděpodobné, že už v tomto, ale i následujících obdobích můžeme z hlediska specializace rozlišovat vybrané odborníky, jejichž dílny pracovaly hlavně v prostředí vyšších společenských vrstev a později i v aglomeracích městského typu. Na druhé straně pak stáli lidoví mistři, kteří vyráběli jednodušší ozdoby, většinou z nepříliš drahých materiálů, určené pro širší vrstvy obyvatelstva.

JAROMÍR ŠMERDA