Další díly seriálu Střípky archeologie naleznete ZDE

K těmto názorům vede hlavně existence specifické kultury v oblasti jihovýchodní Panonie, kde podle hrobových nálezů přetrvávaly osady bývalého římsko – provinciálního obyvatelstva až hluboko do osmého století.

Inventář hmotných předmětů projevující kulturní a výtvarné vztahy ke středomořskému okruhu zřetelně ukazuje, že určujícími činiteli řemeslné produkce byly byzantsky orientované dílny s předpokládanými kontakty k mateřským oblastem, avšak prozatím ještě nenalezené.

Jde hlavně o stříbrné a bronzové ozdoby oděvu, jako přezky k opasku, jehlice ve tvaru římského stylu čili rydla do voskové tabulky, stříbrné plechové spony s křesťanskými náměty nebo košíčkovité náušnice.

Z nálezů na Hodonínsku má největší vypovídací hodnotu přezka s koncovou částí ve tvaru dvou od sebe odvrácených dračích hlav ze slovanského sídliště v Mutěnicích. Představuje typický příklad výrobku pocházejícího z Byzance a náležícího do širší skupiny obdobných spínadel používaných po celém Středomoří.

Teorie navazující na výklad o cestujících řemeslnických mistrech a příklady nálezů, v nichž se mísí rozmanité prvky, ukazují bohatou škálu kulturních projevů období raného středověku, které daleko přesahují hranice jednotlivých etnických skupin. Svůj nejvýraznější projev nachází v oblastech, v nichž byly větší řemeslnické a umělecké aktivity umožněny vhodnými okolnostmi, ke kterým patří ochrana, vstupní prostředky a požadavky ze strany odběratelů, tedy především vyšších společenských vrstev. Místa rozšíření stejných typů výrobků by se měla krýt s oblastí činnosti a jednotlivých řemeslnických dílen či škol pracujících podle stejných umělecko – výtvarných zásad.

Dary i kořist

Předměty nalézané mimo takovou „domovskou“ oblast se pak do často vzdálených míst dostávaly prostřednictvím obchodu, diplomatických jednání a s nimi souvisejících darů či sňatkové politiky. Nutné je počítat také s přesuny v rámci vojenského výboje a následné kořisti nebo tributu i spolu s působením konkrétních řemeslnických producentů. Rozhodnout, který z uvedených způsobů hraje v konkrétním případě nejvýznamnější roli, není vždy snadné a někdy ani možné. V každém případě je však třeba mít tyto skutečnosti na paměti a zvolit výklad nejlépe odpovídající zjištěné situaci.

Některé technické detaily a prvky motivů určitých, většinou z drahých kovů vyrobených artefaktů jsou pro badatele zabývajícími se danou problematikou dokladem toho, že pochází z vyspělých byzantských nebo byzantsky orientovaných dílen. Ty pracovaly pro potřeby vyšších společenských vrstev samotné byzantské říše, případně mohly být určeny barbarské elitě. Setkáváme se tedy s výrobky mnohem šířeji chápaného byzantského uměleckého okruhu, s předměty vyráběnými v centrálních dílnách hlavního města říše Konstantinopole, anebo také v dílnách okrajových provincií – v černomořské oblasti, ve středomořské oblasti, zvláště na území italském a v Dalmácii, ale i v Panonii.

Doklad o vztazích

Řemeslnické výrobky byzantského původu či přinejmenším byzantským prostředím inspirované jsou důležitým dokladem vztahů našeho území s jižními a jihovýchodními oblastmi byzantských provincií na Balkánském poloostrově či s územím pod bezprostředním vlivem Byzance.

Jsou odrazem nejen kulturně – ekonomického, ale navíc též politického vlivu. Jejich rozšíření naznačuje, že byzantská říše si udržela po celé sedmé století kontrolu nejen nad egejskou a jadranskou pobřežní oblastí, ale i v Panonii. Zůstává otázkou, nakolik souvisí konec výskytu některých typů předmětů ve středním Podunají, kupříkladu středomořských přezek, kotoučovitých spon s vysokým plasticky členěným okrajem a jiných ozdob oděvu s křesťanskými motivy spolu s dalšími obdobně zdobenými předměty, se skutečností, že Byzanc přestala platit po příchodu Bulharů na Balkán v poslední čtvrtině sedmého století tribut do avarské říše či spíše s celkovými změnami v ekonomických strukturách středomořské velmoci.

JAROMÍR ŠMERDA