Zkusme se tedy na sloup a na ty, kdo jsou s jeho vznikem spojeni, podívat trošku podrobněji. Co na sloupu je, nám napoví internetová encyklopedie Wikipedia:

„Základnu tvoří čtyřboký sokl s hranolovitými předsunutými podstavci na nárožích, na kterých stojí sochy morových patronů – 
sv. František Xaverský, sv. Roch, sv. Rozálie a sv. Karel Boromejský. Ve středu mezi sochami je hranolový sloup, ze kterého vyrůstá sloup obláčkový, z jehož nitra vystupují andílci a na vrcholu stojí Pana Maria Immaculata. Na čelní straně soklu najdeme erb připomínající donátorku."

Některé v textu použité latinské výrazy je snad vhodné trochu přiblížit – „Immaculata" znamená „neposkvrněná" a donátorkou – tedy dárkyní, nebyl nikdo jiný, než hraběnka Marie Antonie, kněžna z Lichtensteinu, vévodkyně ve Slezsku, Opavě a Krnově.

Jak se Marie Antonie dostala do Hodonína, najdeme ve spise Zrnka a zrníčka od Vladimíra Nováka.

„Otec Marie Antonie, Jan Adam, kníže z Liechtenšteinu koupil hodonínské panství od hraběte z Oppersdorfu za dvaasedmdesát tisíc zlatých rýnských. To obnášelo zámek s výzbrojí, přívoz, devatenáct vesnic a deset dvorů, devatenáct ovčinců, tři jezera a třiadvacet rybníků. Po jeho smrti v roce 1712 zdědily hodonínské panství jeho dcery a dcera Marie Antonie, provdaná (1704) za uherského hraběte Maxmiliana Adama pána z Czobora, koupila od své sestry Alžběty některé statky Lichtensteinského panství, včetně hodonínského za 400 tisíc zl.r. Touto koupí se stala jedinou majitelkou hodonínského panství."

Sloup patří mezi monumentální díla brněnské sochaře pruského původu Antonína Rigy. Riga pocházel 
z pruského Královce (Königsberg), kde se pravděpodobně roku 1660 narodil. Usadil se v Brně, bydlel na Uhelném trhu (dnešní Kapucínské náměstí) a byl velmi zručný řezbář. Pracoval na zhotovení oltářů, kazatelen i jiných dřevořezeb v kostelních interiérech. Jeho dílem jsou třeba varhanní skříně většiny brněnských kostelů a známé jsou i jeho exteriérové práce, sochy a morové sloupy. Kromě Hodonína pracoval i na morových sloupech 
v Uherském Hradišti a na Velehradě.

Na sloupu v Hodoníně pracoval v období let 1716–1718. Pod erbem na čelní straně soklu, který připomíná Marii Antonii je deska s latinským textem, která připomíná první restaurování: „Viribus Unitis Civium Goedingensium Renovatum MDCCCLV," stojí tam. V překladu to znamená asi „Společným úsilím občanů Hodonínských obnoveno 1856". Další restaurování proběhlo díky faráři Antonínu Pekárkovi v roce 1939, následovala obnova v období let 1972–1973 a obě opravy připomínají desky umístěné na zadní a boční straně soklu. Poslední restaurování pak provedl Josef Krososka v roce 1997.

Kolem morového sloupu bývalo často tržiště

Vzhled sloupu i jeho okolí se občas mírně měnil, na některých dobových fotografiích se objevuje okolo sloupu kamenná balustráda, která jej obepínala asi do roku 1910. Na dalších snímcích se zdá být i základna sloupu lehce jinak tvarovaná, viz zvětšený detail na druhém snímku.

V závěru se vraťme ještě ke kněžně Marie Antonii 
z Liechtensteina, která v Hodoníně a jeho okolí nechala 
v osmnáctém století postavit řadu soch a jiných pozoruhodných staveb. Tradovalo se, že tyto stavby nechávala stavět jako prosebný akt po některé z křivd, které utrpěla ze strany manžela. Morový sloup však nechala postavit 
v roce 1716 jako poděkování za ukončení morové epidemie, které v Hodoníně v letech 1714 až 1716 podlehlo přes padesát obyvatel.

ANTONÍN KUČERA