Další díly seriálu Střípky archeologie naleznete ZDE

Noví osadníci přicházející na počátku raného středověku již dříve hustě osídlených oblastí ve středním Podunají, včetně jižní Moravy, představovali už sami o sobě výsledek určitých, jistě komplikovaných společenských a etnických procesů. Rozvoj specializovaného řemeslného odvětví v nich měl také svoje místo, což souvisí s nároky na určitou úroveň užívaných nástrojů, pomůcek a dalších předmětů, v neposlední řadě také ozdob oděvu.

Na základě dosavadní výpovědi archeologických pramenů se pro území v Pomoraví v tomto období počítá s počátečním nerozvinutým stupněm ekonomiky i společenské struktury. To bezesporu souvisí s poměrně vzácným výskytem kovových artefaktů, nejde-li ovšem o obraz způsobený jistou vzácností barevných kovů, včetně železné suroviny. V těchto případech bylo totiž obvyklé znovu využívat staré nebo poškozené předměty k přetavení a tudíž se jich velké množství dodnes nemuselo vůbec dochovat. Je zřejmé, že s překročením hranice podomácké výroby se počítá pouze při specializovaných činnostech, jako byla těžba surovin pro určitá odvětví spojená se zpracováním kovů. Týká se to ale i kostěné a parohové industrie a technologicky náročnější obtáčené keramiky, což odpovídá i vývoji v rámci některých kulturních celků předchozích epoch.

První z nových slovanských osadníků produkovali zřejmě jen menší sortiment kovových výrobků a až na výjimky při jejich výrobě postrádáme doklady obtížnějších technologických metod. Zatímco kovářská práce je obecně pokládána za poměrně jednodušší, pak v případě kovoliteckých postupů již patrně nelze uvažovat o výrobě na úrovni obecné produkce. Na rozdíl od četných dokladů kovolitectví z časně slovanského prostředí na Ukrajině, v Rumunsku i v jiných oblastech máme u nás k dispozici jen velmi málo dokladů. Jimi mohou být prozatím jen tyglíky či formy k odlévání jehlic ze sídlištních objektů z jihozápadního Slovenska a středních Čech, ale i zlomky železné strusky naznačující také na několika dalších lokalitách místní železářskou výrobu. Problematické však zůstává určení, zda jde o pozůstatky po tavbě nebo až zkujňování železné lupy kováním. Zpracování barevných kovů nepřímo prokazuje několik nalezených předmětů – zvonků, pinzet, šídel, ale také ozdoby – kroužkový prsten, spirálka a v neposlední řadě lisované lichoběžníkové závěsky.

Z tohoto hlediska hraje důležitou předpokládaná stálá touha příchozích obyvatel, stejně jako u jiných kultur, vyzdobit svůj oděv, ale i postroje koňů ozdobami ze vzácných kovů, což mohlo vést k rozsáhlejšímu uplatnění uměleckého řemesla a výměnného obchodu s ušlechtilými materiály. Tradice v odívání, přinesená příchozími kmeny z původní pravlasti někde na Ukrajině i s možnými vlivy z kulturně vyspělejších celků a to i v novém domácím prostředí, vytvářela důvodný předpoklad pro uplatnění dalších technologicky náročnějších klenotnických prací. Specializované zlatnické řemeslo má nejlepší podmínky pro rozvoj tam, kde existuje společensky rozmanitá společnost, jejíž vyšší složky pak disponují dostatečným materiálním zázemím, nutným pro vlastní produkci. I když v rámci tohoto období jde jistě pouze o počátky dlouhodobějších procesů postupného prosazování feudálních vztahů, ovlivněných civilizačně rozvinutějším prostředím.

Zjevný vliv vyspělých oblastí na barbarské národy Evropy byl vlastně od počátku období stěhování národů nepřetržitým procesem přejímání celkové kultury společností s nejrozvinutější životní úrovní. To se týká nejen oblasti uměleckého řemesla, ale v podstatě všech společenských záležitostí. Velká úloha je již tradičně připisována obchodníkům, kteří jsou považováni za zprostředkovatele vzájemných kontaktů. V případě Moravy jde hlavně o vztah mezi Slovany a Avary, případně dalšími národy na straně jedné a územně nejbližší dobové velmoci, kterou představovala byzantská říše na straně druhé. Zachované zprávy byzantských autorů nás informují o zalíbení těchto barbarů v loupení drahocenných předmětů při přepadávání byzantských měst a osad. S tím souvisejí nároky na tribut pro vykoupení míru, který byl většinou organizován a realizován obchodníky formou byzantských výrobků a zboží.

JAROMÍR ŠMERDA