Konec sochy, kterou dnes už ve městě neuvidíme, pomníčku patrona hasičů svatého Floriána, je spojen právě s dopravní nehodou. Sochu nechala postavit v roce 1723 držitelka hodonínského panství Marie Antonie, kněžna z Lichtenštejna, provdaná Czoborová, a to na začátku tehdy Alejové, dnes Velkomoravské ulice, blízko Horní městské brány a vedle špitálu.

Přesun pomníčku

Panský špitál byl vlastně jakýsi chudobinec, který tehdy stával v místech, kde je nyní budova bývalého ONV. K postavení pomníku patronu hasičů se rozhodla Marie Antonie po velkém požáru, kterému padla za oběť celá východní část města a Rybáře. Proč došlo po více než sto létech k přesunutí pomníčku jinam a jaký byl jeho konec, popisuje Vladimír Novák v knize Zrnka a zrníčka takto:

„V roce 1845 místo starobylého špitálu zdejší c. a k. velkostatek postavil panskou „hrubou“ hospodu, přicházelo k pohoršení, když v noci z hospody odcházející hosté zkoušeli i sochu oblévat. Proto k uklidnění veřejnosti byla socha přestěhována aspoň za roh, na pravý začátek Ratíškovské (Štefánikovy) ulice. Tam, nedaleko Besedy (Dělnického domu), socha pokojně stála, i když „hrubá“ hospoda se 31. srpna 1868 změnila na okresní hejtmanství, a i když tu místo něho byla roku 1939 postavena nová budova okresního úřadu (bývalý ONV), stála tam až do soboty 11. listopadu 1953, kdy těžké nákladní auto Tatra při vyhýbání sochu porazilo a na kusy ji rozbilo.“ Rovněž socha svaté Anny nestojí na svém původním místě. Také tuto sochu nechala postavit Marie Antonie. Od roku 1745 stála svatá Anna v tehdejší Anenské aleji vedoucí od lesní správy k Pančavě. V roce 1845 byla socha opravena, ovšem později při stavbě elektrárny zůstala zapomenuta v křoví za bývalým kulturním domem elektrárny a až po řádce let byla umístěna na důstojné místo před hodonínským zámečkem, kde stojí doposud.

Prázdný výklenek

Některé sochy se v Hodoníně dočkaly stěhování, ale některé také nenávratně zmizely. Přitom nešlo pouze o sochy lehce přístupné. Neznámo kam se poděla třeba socha z výklenku nad hlavním vchodem kostela sv. Vavřince, kde byla umístěna ve výšce jistě přes deset metrů. Dnes lze tuto sochu zhlédnout pouze na dobových fotografiích, kostelní výklenek je prázdný.

Socha svatého Vendelína změnila svou pozici také vícekrát. O prvním umístění této sochy je uvedeno v Zrnkách a zrníčkách toto: „Dobytek se dříve vyháněl na pastvu Měšťanskou ulicí a podél chalup na Konci, dál na Pánov a také podél lesa až na Roztrhánky. Pád dobytka byl v Hodoníně častý a zhoubný. Dobytčí mor řádil v 18. století například roku 1729 a za sedm let znovu (1736). Vyhynulo při něm 467 kusů. Za dalších devět let přišel opět, trval v létě celý měsíc (padlo 263 kusů). Zvlášť silný pád byl roku 1777. Na ochranu dobytka vyháněného Koncem na pastvu usnesli se občané na konci města postavit sochu patrona rolníků a ochránce stád, sv. Vendelína, skotského prince, později poustevníka, potom pastýře a nakonec opata. Zemřel roku 650. Svátek sv. Vendelína se slavil 5. července velkou mší svatou s průvodem k soše na Konec. Ale další dobytčí mory bývaly stejně zhoubné. Sv. Vendelín byl uložen v zámečku.“

Uložení sochy v zámečku nakonec přece jen nebylo definitivní, pamětníci si sochu svatého Vendelína mohou pamatovat z parčíku před bývalou Mückovou hospodou naproti ulice Marxova. Současná generace ji může vidět v blízkosti kruhového objezdu na příjezdu do města od nemocnice, tedy opět téměř na místě, kterému se říkalo „Na Konci“.

ANTONÍN KUČERA