Další díly seriálu Střípky archeologie naleznete ZDE

Po poměrně podrobném představení osudů nejzajímavějších nálezů doby římské z Mikulčic se pomalu dostáváme k předmětům následné doby stěhování národů. Tento temný věk, jak ho nazvali již antičtí literáti, zásadně proměnil společenské poměry v celé Evropě. Jeho počátek je spojen s ničivou invazí asijských Hunů, kteří si svojí krvelačností podmanili ostatní kmeny a ohrožovali celé římské impérium.

Své rozlehlé stepi v centrální Asii vhodné k chovu koní a dobytka vyměnili při svém dlouhém putování směrem k Černému moři postupně až za krajinu s podobnými přírodními poměry v karpatské kotlině, dodnes se pro ni v okolí řeky Tisy používá výstižný pojem maďarská pusta. Odraz těchto událostí nacházíme také na Hodonínsku, přímo v Mikulčicích byl objeven dokonce přímý doklad z materiální kultury zmíněného svazu kočujících bojovných pastevců s mongolsko-turkickým původem.

Toaletní potřeba

Mezi nálezy z doby stěhování národů zůstával tento evidentní hunský výrobek zpočátku poněkud v pozadí, vlastně ani jeho řídký výskyt v ostatních částech Moravy nebyl příliš zohledněn. Není divu, že nenápadnému zlomku o velikosti okolo tří centimetrů se nevěnovala až taková pozornost. Teprve jeho srovnání s dalším materiálem z jiných oblastí ukázalo, že jde o výsek z kruhovitého bronzového zrcátka, které patřilo k oblíbeným součástem hunských toaletních potřeb. Pro plastickou výzdobu zadní strany tohoto typu pojmenovaného podle staršího nálezu v prostoru římské pevnosti v Brigetiu, dnešním Komárně, jsou příznačná paprskovitá žebra vybíhající z příchytného ouška obklopeného středovým prstencem.

Podobné kusy se vyskytly v kostrových hrobech žen s deformovanými lebkami ve Vícemilicích na Vyškovsku a Rakšicích na Znojemsku, z této druhé lokality pochází dokonce celý exemplář, avšak záměrně rozlámaný, což souviselo jistě s nějakými kultovními představami.
Jejich nálezové okolnosti v souvislosti s germánským osídlením naznačují pronikání původně cizorodých jevů mezi obyčeje domácího obyvatelstva. Projevem této smíšené kultury je také používání reflexního luku, jezdecké výbavy s typickými ozdobnými kováními z drahých kovů, ale i výše naznačený zvyk, v současnosti pro mnohé možná nepochopitelný a krutý, totiž svazovat novorozencům lebku tak, aby pak získala protáhlý tvar.

Řezali jim tváře

Mimochodem bezohlednost vůči vlastním dětem jasně vystihuje hunský rituál praktikovaný u chlapců hned v den jejich narození, kdy jim rozřezávali tvářičky železným nožem a nutili je snášet bolest z rány dřív, než je nakrmí mlékem. Obličej rozdrásaný jizvami nemohl v dospělosti náležitě obrůst vousem a vypadal jako černá neforemná placka s body místo očí nahánějící hrůzu.

Je tak dost pravděpodobné, že také kraj v povodí Moravy a Kyjovky neunikl kontrole hunského kmenového společenstva, i když přesná podoba nadvlády není příliš zřejmá. Vládnout tu mohli přímo příslušníci Hunů, jako nově dosazení vůdci zdejšího lidu, anebo nejvyšší domácí představitelé, jako vazalové se souhlasem Asiatů.

I u nás tak snad můžeme uvažovat o centru nové šlechty, která si porobila zbylé místní obyvatele hlavně k zajištění svých nezbytných potřeb, zvláště potravy či dalších podobných příjemných požitků. Dosud tu však chybí nejtypičtější předmět hunské hmotné kultury – hluboký bronzový kotel s uchy zdobenými plochými hřibovitými výčnělky, jehož hmotnost se blížila až padesáti kilogramům a výška dosahovala téměř jednoho metru. Pouhý jediný zlomek známe až ze severní Moravy z naleziště nedaleko Razové na Bruntálsku, kde se ocitl zřejmě při průniku kočovníků ze Slezska směrem k moravské bráně či naopak.

Zlomek nožky

Z ostatních mikulčických nálezů sledované epochy lze vyzdvihnout zlomek nožky obloukové spony zdobené vrubořezem, představující opět zvláštní prvek, tentokrát však související s Germány. Exemplář je podle technologických rozborů vyroben ze slitiny bronzu a stříbra, čtyři oválné otvory byly původně vyplněny kouskem almandinu, načervenalého průsvitného drahokamu ze skupiny granátů, tehdy jednoho z nejčastěji používaných výzdobných drahých kamenů. Podle některých stylových znaků se řadí k podobným sponám Gepidů, kteří po zániku hunského svazu v polovině pátého století sídlili v Potisí.

Další analogie existují také v západní Evropě, zvláště v Porýní, anebo v italské Aquileji, kde jsou spojovány s vlivem Gótů. K jiným zajímavým nálezům náleží dvě přezky, z nichž jedna je opatřena zvířecími hlavičkami na koncích obloučku, opět dosti zaužívanými dobovými uměleckými prvky. Druhá se svým tvarem a čtvercovou výzdobnou ploškou na trnu podobá známějšímu kusu z bohatého knížecího hrobu v Blučině na Brněnsku, v němž spočinul snad nejvýznamnější reprezentant tohoto období.

Vážení čtenáři, seriál Střípky archeologie najdete také v tištěné podobě každý pátek v Hodonínském deníku Rovnost.

JAROMÍR ŠMERDA