Další díly seriálu Nositelé folkloru naleznete ZDE

V lidovém prostředí je šestý lednový den spojen s kolední obchůzkou. Příznačné je, že již v 11. století se legenda o mudrcích – králích jdoucích za jasnou hvězdou připomínala zpěvy, z nichž později vznikly tříkrálové hry o jezulátku a darech. Hry hrávali žáci nejprve v kostelích a klášterech, později také na náměstích a v ulicích. Ve středověku chodili s žáky na koledu také kněží a kantoři. V novověku se koleda, podobně jako mnohé jiné, stala záležitostí vyjádření přání štěstí, zdraví a ochrany, za což byli koledníci náležitě obdarováni.

Byť se bible o klanění mudrců zmiňuje, neupřesňuje jejich počet. Ten se na třech ustálil v 6. století. O tři sta let později jsou známá již jména východních mudrců Kašpar, Melichar a Baltazar. Někdy v 11. až 12. století bylo již králům přisouzeno zastupovat tři tehdy známé části světa: Asii, Evropu a Afriku. Ustálily se také jejich významové symboly. Kašpar zastupující Asii, byl muž v nejlepších létech, nosil zelený orientální plášť s turbanem a daroval kadidlo, klejopryskyřici ze stromu čeledi březulovitých. Melichar byl starý muž. Představoval Evropu. Oblečen byl do purpurového kabátce a přinášel zlato. Nejmladší byl černolící Baltazar. Obvykle nesměle v pozadí stojící muž v modrém plášti a turbanu, který Jezulátku daroval myrhu, ztuhlou mléčnou šťávou z myrhovníku. Ta se používala v lékařství.

Tři krále podle legendy vedla jasná hvězda nejprve do Jeruzaléma ke králi Herodovi a později až do Betléma. Nejnovější astronomické výpočty dávají za pravdu německému matematikovi, astrologovi a astronomovi Johannesi Keplerovi, který za Rudolfa II. v letech 1600 až 1612 působil v Praze a při svých bádáních pro rok sedm před naším letopočtem stanovil za onu zářivou hvězdu konjunkci, tedy zdánlivé setkání Jupitera se Saturnem. V této souvislosti se však už od roku 1301 držela tradice vyslovená pod dojmem vlastního pozorování italským malířem Giottem di Bondonem, autorem fresky Klanění Tří králů, že šlo o Halleyovu kometu, kterou jsme měli před léty také možnost na vlastní oči sledovat.

Již méně známá je poslední část legendy o královských dárcích. V ní se vypravuje, že se setkali s apoštolem Tomášem, který je seznámil s učením Ježíšovým a vysvětil je na biskupy. Jejich cesty se pak rozešly, aby se po létech misionářského působení všichni znovu sešli roku 54 v klášterech u arménského jezera Sevan, kde společně oslavili vánoční mši. Krátce na to dle legendy umírají. Melichar 1. ledna ve věku 116 let, Baltazar 6. ledna ve věku 112 roků a Kašpar 11. ledna ve věku 109 let. Všichni byli pohřbeni do jednoho hrobu.

Jejich svaté ostatky podle legendy byly přeneseny v roce 490 do Konstantinopole a pak do Milána. Odtud je roku 1158 odvezl římský císař Fridrich I. Barbarossa a v roce 1164 je daroval arcibiskupu Rainaldu z Dasselu, který je převezl do Kolína nad Rýnem. Zde byly uloženy do chrámového pokladu Katedrály sv. Petra a Marie, kolínského dómu v relikviáři, zhotoveném na konci 12. století. Tato skvělá, svou velikostí a umělecky velmi významná schránka, byla vyrobena podle návrhu slavného zlatníka středověku Mikuláše z Verdunu z dubových desek, pokrytých zlatem, stříbrem a smaltem. Má přes tisíc rytých starověkých drahokamů s portréty. Vše doplňují ohněm zlacené postavy, filigránové panely, hlubotisky, portréty a sloupy, oblouky a profily zdobené emaily. Postavy po stranách relikviáře s ostatky tří králů patří apoštolům, prorokům a evangelistům.

Tříkrálová koleda

V druhé polovině 19. století dostala Tříkrálová koleda v lidovém prostředí přesnou podobu, spočívají ve zpěvu koledního popěvku, v okuřování vstupu do stavení vonným kadidlem, v kropení domů svěcenou vodou a zapsáním magického K+M+B + letopočet na veřeje domu svěcenou křídou.

Shodou okolností písmena souhlasí s královskými jmény, ale právě do nich byl zakódován nejdůležitější ochranný prvek. Správným rozluštěním tohoto lidového rébusu jsou slova: Kristus mansionem benedikt, která v překladu znamenají přání: Kristus ať žehná příbytku! Na Tři krále se dříve také v kostele světila voda, s níž hospodář vykropil studnu, stáj i sad a každý člen rodiny se jí večer před ulehnutím napil. Věřilo se, že voda ve studni, dobytek ve stáji, úroda v sadu i domácí pak budou po celý rok zdraví a silní. Jak vidno, již tehdy platilo ono známé: Víra tvá tě uzdravila!

FRANTIŠEK SYNEK