Další díly seriálu Střípky archeologie naleznete ZDE

Mezi přitažlivé předměty římsko-provinciálního původu užívané Germány z Mikulčic, zvláště jejich společenskou elitou, patří zcela nepochybně výrobky z barevných kovů. Zřejmě nejvýznamnější zboží představovaly ozdoby, ale i další praktické součásti oděvu. Snaha pochlubit se a vyčnívat mezi členy ostatní komunity a určitě i zalíbit se svým protějškům tak na první místo klade zejména spínadla horní části šatu. Velké oblibě se těšily však i odlišné kovové artefakty, a to hlavně, pro někoho dnes možná překvapivé, nástroje.Z odkryvů na mikulčickém hradisku se k nejvzácnějším řadí bronzová oblouková spona s napodobeninou zvířecí hlavičky na konci nožky a plasticky členěným hřbetem lučíku prokládaným vložkami ze skelné hmoty, takzvaného emailu.

Nálezy tohoto typu jsou velmi ojedinělé, prozatím je neznáme z prostoru římské říše, ač právě tam musely být zjevně vyráběny. Téměř shodný exemplář byl objeven v srdci germánské domoviny na severu Evropy na nejrozlehlejším švédském ostrově Gotland, avšak ani k jeho dataci nelze říci nic určitého.

Oblouková spona

Mírně poškozena je další bronzová oblouková spona se zahrocenou nožkou a knoflíkem na konci horní části lučíku, náležející do pozdní doby římské. Podobné jsou nacházeny na širším území Evropy, hlavně v oblasti mezi řekami Rýn a Labe, ale i na Ukrajině, a odborníci je nazývají jako pozdní vojenské spony ovlivňující vývoj spon s raménky zakončenými cibulovitými knoflíky, vyráběných ve státních zbrojařských dílnách v Podunají.

Naopak k nejstarším v podunajských provinciích Panonie a Noricum náleží silně profilovaná spona s méně klenutým lučíkem, plochou hlavicí a vysokým neprolamovaným zachycovačem jehly. Skoro stejně lze datovat zlomek bronzové dvojdílné nečleněné spony se záchytnou destičkou a zachovaným hákem vinutí.

Naprosto unikátní nález představuje bronzový oboustranný nástroj podlouhlého tvaru, který tvoří z jedné strany lžička, z druhé potom špachtlička či stěrka. Byl nalezen v kulturní vrstvě na předhradí mikulčického hradiska, bohužel už rozlomený na čtyři části, nevíme, zda záměrně, či vlivem vnějších okolností během doby, než znovu spatřil světlo světa. Na území svobodné Germánie se takové nástroje vyskytly pouze v knížecím hrobě z Mušova a v žárovém hrobě v saském Ascherslebenu, jehož součástí bylo několik dalších medicínských nástrojů. Téměř identické znaky můžeme najít na exempláři z maloasijského Efesu.

Jeho funkce není jednoznačná, protože se mohl používat jak v lékařství, tak v lékárnictví, u kosmetických procedur anebo při malířství. Druhý podobný bronzový předmět menších rozměrů, který má na jednom konci lžičku a na druhém dlátko, byl nalezen na mikulčické akropoli, avšak jeho použití nelze určit. Snad jde rovněž o chirurgický nástroj, jako podobný kus z hrobové komory v mohyle v bulharském Karanovu.

Postříbřená lžička

Jinou funkci měla bronzová postříbřená lžička nalezená v jedné z germánských chat v mikulčické trati Padělíky a lze ji řadit k takzvané lehké sérii kruhových kovových lžiček. Datovat ji musíme vzhledem k ostatním nálezům z výplně chaty do první poloviny druhého století, přičemž její použití se podle některých badatelů jeví nejspíše jako příbor na konzumaci vajec na měkko.

Tento sídlištní doklad není zase tak výjimečný ve srovnání se lžičkami opatřenými často dokonce obrazovými motivy a nápisy nejrůznějšího druhu, které se vyskytují obvykle i v celých jídelních servisech v bohatě vybavených hrobech na území pod správou Římanů i v Germánii. Některé nálezy lžiček v kostrových hrobech mladší doby římské v Panonii jsou považovány za doklad křesťanství ariánského vyznání, které popíralo božství Ježíše Krista, neboť ten neměl být stejné podstaty s Bohem Otcem, a dlouho převládalo právě mezi většinou germánských kmenů.

Z předmětů běžné denní potřeby vyniká klíč s krátkým profilovaným držadlem s ouškem, který i přesto, že několik staletí ležel v kulturní vrstvě, zůstal ve velice slušné stavu zachování. I když přímo na území římské říše patří k docela častým nálezům, tak v moravském barbariku má pouze jedinou analogii na germánském sídlišti v Chrlicích.

Mince=převaha

V neposlední řadě jsou ze speciálních typů kovových výrobků zastoupeny různé druhy mincí naznačující společenskou a ekonomickou převahu nad Svéby, kteří zde k vlastní ražbě nikdy nedospěli. Z celkem šesti, většinou bronzových, dosti otřelých a špatně čitelných ražeb, se dají blíže zařadit pouze tři, z nichž nejstarší byl dupondius císaře Marka Aurelia z druhé poloviny druhého století a z první poloviny čtvrtého století pocházela mince císaře Krispa vydaná v Siscii, dnešním chorvatském Sisaku, a mince neznámého vydavatele zvaná maiorina.

Vážení čtenáři, seriál Střípky archeologie najdete také v tištěné podobě každý pátek v Hodonínském deníku Rovnost.

JAROMÍR ŠMERDA