Celý areál, kde dnes stojí autobusové nádraží, tedy plocha mezi bývalým cukrovarem z jedné strany, ulicí Svatopluka Čecha ze strany druhé, zespod uzavřená areálem Lesní správy (policií) a z horní strany Rybníčkem cukrovaru, byl využíván jako zemědělská půda.

Pěstovalo se tam všelicos, někdy v padesátých letech tam dokonce byly prováděny pokusy s pěstováním sóji. V místě byla parkrát instalována i zemědělská výstava, v dřevěných přístřešcích byli umístěni vepři a v ohradách hovězí dobytek. Pro nás, městské děti, byl zážitek vidět poprvé na vlastní oči třeba urostlého býka. Dnešní hygienik by se asi zbláznil, ale opuštěné příbytky vepřů nám ještě dlouho sloužily k dětským hrám.

Část pozemku, hlavně podél ulice Svatopluka Čecha, byla dlouho přidělována zahrádkářům z města, kteří tak měli své záhony opravdu po ruce. Mnohokrát byl na tomto prostranství umístěn cirkus. Dům, kde jsem bydlel, byl občas dokonce součástí cirkus obepínající ohrady. Po příchodu ze školy jsme pomáhali ve zvěřinci a dostali za odměnu lístek na představení. Samozřejmě to bylo i časté místo, kde své atrakce rozbalovaly kolotoče a střelnice.

Skládka a vláček

Vždy od podzimu, se začátkem řepné kampaně, měla tato plocha mimořádné určení. Nákladní povozy a auta navážely na plochu cukrovou řepu, která byla za pomoci těžké techniky vrstvena do výšky několika metrů, kde čekala na zpracování v sousedním cukrovaru. Z horní brány cukrovaru, umístěné pod Redlichovou vilou, vyjížděl úzkokolejný vláček, podobný těm, které jezdily v dolech nebo hliništích cihelen a tímto dopravním prostředkem byla řepa odvážena do závodu. Později, když byla navýšena zpracovatelská kapacita cukrovaru, byla taková doprava nedostačující. Vláček byl nahrazen nákladními automobily a k nakládání sloužil stroj, který nabral a přes svoji střechu naplnil na jedenkrát celou korbu náklaďáku.

Z pohledu dětí byla skládka svým rozsahem mimořádně zajímavé místo. Z hlíny, která byla na řepných bulvách, se snadno dělaly kuličky, které po napíchnutí na prut a švihnutí letěly až do vzdálenosti několika desítek metrů a po dopadu na tělo protivníka pleskly, ale neublížily, jakýsi primitivní předchůdce paintballu… Řepa byla ještě stříkána vápnem, takže spojení vápna a černé mazlavé hlíny dělalo k malé radosti matek s naším oblečením i celým exteriérem zázraky.

Vedle „dálnice“

Velká parcela byla nejprve ve spodní části ohraničena pokračováním ulice Dukelské. V sedmdesátých letech bylo na větší části zbudováno autobusové nádraží, na parcele vedle potom vyrostla vysoká budova tehdejšího Podniku výpočetní techniky i se sousedním parkovištěm a nakonec byla plocha uzavřena i v horní části prodloužením ulice Dvořákovy, dálnicí odnikud nikam. Zbytky původní plochy jsou v nepatrné míře patrné pouze v horní části, u torza cukrovarského rybníčku.

ANTONÍN KUČERA