Za svoji výjimečnost vděčí spojení s rodem Habsburků, kteří ho převzali po burgundských vévodech. Stal se rodinným řádem Habsburků a byl udělován pouze v jedné třídě. Nositeli tohoto řádu se stávali pouze šlechtici spjatí přímo se službou pro Habsburky. Jeho držiteli se postupně stali přední muži tehdejšího státu.

V českém prostředí byl poprvé udělen v druhé polovině 16. století známému šlechtici Vratislavovi z Pernštejna, který vystavěl zámek v Litomyšli. Po smrti držitele řádu ho museli jeho potomci navrátit řádové kapitule, která byla majitelem řádové dekorace, kterou pouze propůjčovala.

Odznakem řádu je ovčí rouno, nad nímž vycházejí jiskry. Řádové dekorace se vyráběly z ryzího zlata. Později v 19. století se již jednalo o pozlacené stříbro.

Nejstarší Podvazkový řád

V Evropě bychom nalezli další takzvané Velké rodinné řády. Nejstarším byl anglický Podvazkový řád, který uděluje anglický panovník dodnes. Jeho udělení nešlechtici ho povyšuje do nedědičného šlechtictví. Dalším řádem byl Řád Obojku, přejmenovaný v 15. století na Řád Zvěstování Panny Marie, který je rodinným řádem Savojské dynastie, vládnoucí do roku 1946 v Itálii. Dále to byl Řád sv. Huberta, který se stal nejvyšším vyznamenáním v Bavorsku. V Dánsku vznikl roku 1462 Řád Slona, ve Francii Řád sv. Ducha.

Dodnes existují další řády, které si zachovaly jednotlivé rody jako svoje domácí řády a udělují je spřízněným rodům nebo vynikajícím osobnostem.

Nicméně nejznámějším typem takovéhoto řádu je právě Řád Zlatého rouna, který se na počátku 18. století rozdělil na dvě větve. Ta původní zůstala i nadále v držení Habsburků, kteří ji udělují až do dnešní doby jako svůj domácí rodinný řád. Získat rakouskou variantu je prakticky nemožné.

Držitel Řádu Zlatého rouna uděleného hlavou habsburského rodu musí být vždy šlechtic. Je již jedno, zda půjde o barona nebo příslušníka královského rodu.

U španělské varianty je situace jiná. Řád je udělován jako kterékoliv státní vyznamenání, jenže patří mezi nejvýznamnější řády Španělského království. Proto je udělován prakticky jen hlavám jiných států nebo významným celosvětovým politikům. Španělská varianta má stejné renomé jako náš nejvyšší Řád Bílého lva, který není udělován obyčejným lidem.

Pár desítek kusů

Zajistit Řád Zlatého rouna není jednoduché. Na území České republiky se nachází pouze pár desítek jeho kusů. Pro výstavu v Hodoníně věnovanou císaři Františku Štěpánu Lotrinském se podařilo zajistit dva exempláře. Ten větší pochází z počátku 18. století a patřil knížeti Janu Adamovi I. z Lichtenštejna (1656–1712).

Zajímavostí tohoto exempláře je to, že jde vlastně o kopii z 18. století, kterou nechal kníže zhotovit. Řetěz je vyroben z mosazi a osázen barevným sklem. Nechal jej vyrobit pro Pannu Marii vranovskou, jíž ho na důkaz své úcty věnoval. Proto se u něj setkáváme s duchovní paralelou, kdy nejpřednější muž habsburského soustátí věnuje repliku nejvýznamnějšího světského řádu Panně Marii.

Jak uvedla kurátorka výstavy: „Je třeba vyslovit díky členům paulánského řádu z Vranova u Brna, kteří byli ochotni tento řád zapůjčit. Rovněž si velký dík zaslouží Vojenský historický ústav za zapůjčení miniatury tohoto řádu. Návštěvníci tak mají jedinečnou možnost vidět „in natura“ takto významný řád.“

Druhý vystavený Řád Zlatého rouna pochází ze sbírek Vojenského historického ústavu z Prahy. Jde o miniaturu řádu vyrobenou v polovině 19. století.

Miniatury řádů se nosily na běžnějším oblečení každý den. Řetěz se zpravidla nosil jen na setkání, kde byli všichni členové řádu oděni do řádového oděvu.

Návštěvníci mohou vidět ještě další řád Marie Terezie a soubor vyznamenání z dob Rakousko-Uherska. Těmto se bude věnovat některý z dalších dílů seriálu.

MAREK VAŘEKA