Vysvětlení nabízí minulost města, kdy byl jeho střed daleko blíž k náměstí, ke kostelu či k radnici. Opevnění Hodonína zřejmě nebylo vybudované z kamenných zdí, jak bylo u tehdejších sídel často zvykem.

Mojmír Švábenský v knize Hodonín z roku 1979 píše, že nějaký obranný val okolo města jistě existoval. „Dusaný val, na němž byly zaraženy zaostřené kůly, vedl z dnešní Anenské ulice do Sadové a Filipovy (dnes Velkomoravská, pozn. A. Kučery) po Dolních Valech až na konec Horních Valů. Před Valy byl vodní příkop, napájený údajně z rybníku Nesytu. Jedna větev vedla přes dnešní sady do Anenské ulice a odtud k Jalovému rameni řeky Moravy, druhá přes Horní a Dolní Valy do bažin na Plesi a do Moravy,“ napsal v knize.

V minulosti se dalo usuzovat na pozice opevnění Hodonína i na polohu městských bran pouze z několika málo grafických listů a map, například z veduty z roku 1728 nebo z map, pořízených kartografem Janem Kryštofem Müllerem okolo roku 1720.

V roce 2008 se však při opravě kanalizace na Národní třídě podařilo archeologům objevit severní průběh opevnění. „Dřív jsme ho odhadovali někde u hlavní světelné křižovatky, teď to dokážeme říct přesně na centimetry. Konkrétně se jedná o příkop a dvě souběžně jdoucí kamenné zdi kladené nasucho bez použití malty,“ uvedl v listopadu toho roku archeolog Masarykova muzea František Kostrouch v Hodonínském deníku.

V témže roce se archeologům podařilo získat i informace o velikosti příkopu, který měl být asi čtyři metry hluboký a širší více než deset metrů.

Po vystavění domků v místech pod obranným příkopem se tehdy vžil název Dolní Valy. A tento název se pro nynější pěší zónu používá dodnes.

I když Dolní Valy je ulice téměř ve středu města, ráz ulice tomu ještě před několika desítkami let moc neodpovídal. Na prvním snímku je patrný spíše venkovský vzhled, jaký tato ulice měla někdy v období po roce 1900. Na fotografii vyobrazené zámečnictví s tabulí Wenzel Orel, dílny strojů a stavebnické zámečnictví stojí v místech, kde je dnes křižovatka ulic Dolní Valy a Příční. Později vybudované domy ve směru od Národní třídy už vykazovaly výrazně městský ráz. Dům s věžičkou, ve kterém bydlel malíř Karel Novák, se svým exteriérem stále řadí k nejzajímavějším hodonínským domům. Mnoha generacím odvedenců z celého okresu byla ulice Dolní Valy známá i z jiného důvodu, sídlil tam fotografický ateliér a pořídit si ze dne odvodu fotografii patřilo k dlouho dodržovaným zvykům.

Začátek nynější pěší zóny býval i místem, kam pravidelně směřovali všichni hodonínští fotbalisté a jejich fanoušci. Vedle tehdejší „Elektry“ byla skřínka, kam dlouholetý jednatel fotbalu M. Horák vyvěšoval soupisky hráčů, odjezdy k zápasům i jiná sdělení, patřící k tomuto hodonínskému sportu.

Dnes jsou Dolní Valy s několika předzahrádkami, nabízejícími posezení a s řadou obchodů relativně živou městskou pěší zónou.

ANTONÍN KUČERA