V průběhu historie je spolkli sousedé

Závěrečný díl seriálu o zaniklých vesnicích okresu Hodonín je paradoxně o těch osadách, které nikdy ve skutečnosti nezanikly. Existují v podstatě dodnes, ale jen jako součásti jiných měst či obcí. V průběhu historie je pohltily a dnes je lidé znají jako městské části. Mnohdy ani lidé tam žijící nevědí, že jejich bydliště bylo dříve samostatnou obcí.

Jako první lze vzpomenout Sudomírky, které se staly součástí Veselí nad Moravou ještě na konci středověku. Založil je pravděpodobně stejně jako Sudoměřice Sudomír nebo některý z jeho následovníků na jeho počest. Sudomír byl prvním písemně doloženým držitelem Veselí z let 1248 až 1259.

Osada Sudomírky se stala stejně jako sousední Břehy součástí veselského předměstí, později úplně splynula s městem. Dnes ji připomíná stejnojmenná ulice v centru Veselí nad Moravou.

Bobalov podle osobního jména

Novějšího data je vznik vsi Bobalov, někdy zvané Zvolenov. „Roku 1514 založili bratři Jan a Bartoloměj ze Žerotína před Petrovem při cestě od Strážnice novou ves sobě poddanou, Zvolenov,“ píše historik Jan Skácel v brožuře o historii Petrova. Podle jiné z knih Zvolenov založil ještě Petr z Kravař.

V roce 1545 došlo ke změně jména. Od té doby je obec uváděná jako Bobalov. Tento název vznikl od osobního jména Bobal, které tehdy skutečně existovalo. Po I. světové válce došlo k parcelaci statků a to odstartovalo spory o hranice pozemků mezi lidmi z Petrova a Bobalova. Byly do sebe na mnoha místech vklíněné. V roce 1923 byl podán první návrh k zemskému výboru na sloučení vesnic. K tomu došlo v roce 1928. Nová společná ves dostala jméno Petrov.

Poměrně staršího data je ztráta samostatnosti Olšovce. Vesnice, o níž existuje písemná zmínka až z roku 1131, se stala součástí Bzence v roce 1837. „Přesně to bylo 19.9.1837 na základě guberniálního dekretu,“ píše v knize Kapitoly z dějin Města Bzenec Jan Skutil. Většinu své historie i tak obec patřila pod bzenecké panství.

Ztracená nezávislost

Mnoho dalších vsí se stalo součástí jiných až během dvacátého století. Jejich ztracená samostatnost je tak součástí paměti ještě žijících lidí. Přesto jména vesnic často už lidem žijícím jen v jiných místech okresu Hodonín nic neříkají.

Lidéřovice se například staly součástí Vnorov v roce 1960. Až po II. světové válce se také součástí Kyjova stal Boršov, známý mezi lidmi spíše velkým požárem před více než dvaceti lety. Samostatné byly ale i Nětčice, které se staly součástí Kyjova v roce 1946.

„Kdo přijíždí do Kyjova, neuvědomuje si, že z vlaku vystupuje v Nětčicích. Tak jsou obě místa spojena,“ psal Ladislav Pátek v knize U nás na Slovácku těsně před II. světovou válkou o tehdy ještě samostatné obci. Už před více než půlstoletím upozorňoval na krátkou paměť lidí. Podle něj ještě v roce 1910 čekala obyvatele Kyjova při cestě do Nětčic kilometr dlouhá cesta.

Od roku 1951 na mapách chybí i samostatná obec Těšice. Od tohoto roku je součástí Mikulčic. Mezi další vesnice, které už nejsou samostatné, ale přesto existují, patří části Veselí nad Moravou Milokošť a Zarazice. Milokošť přišel o samostatnost v roce 1950, Zarazice o čtyři roky později. Že byly samostatné i Bohuslavice u Kyjova, je snad zbytečné zmiňovat. Jejich odlehlá poloha o tom svědčí dodnes. Ke Kyjovu byly připojené až v roce 1980.