Město vzniklo na třech ostrovech. Relativně rovné území umožňovalo rozlití vod do širokých lužních lesů, ale řeka zase tvořila z jižní strany městu přirozenou bariéru. Meandry řeky vytvářely pro místní obyvatele mnoho úkrytů, kde bylo možné například schovat dobytek a kde se i nepřátelé orientovali s obtížemi. Ze strany od Rohatce byly u Hodonína bažiny Na Plesi, z opačné strany zase bažiny Pančava. V šestnáctém století se v okolí města nacházely rybníky, Hodonínský Nesyt byl ve své době rozlohou druhým největším rybníkem na Moravě, rybník Písečný byl čtvrtý. Vody tvořily na přístupech k městu další bariéry a městu tak stačilo opevnění pouze ze severní strany.

V takzvané Kleinově kronice se o záplavách často zmiňuje Jakub Klein, muž mnoha profesí. Byl to hodonínský pekař, koláčník, perníkář, písmák, kronikář i primátor města. „Dne druhého měsíce července a skrze ten celý měsíc přišla tak velká voda na Moravě, že našim mnohým sousedům na seně velkou škodu udělala, kteří se trochu s vožením domů opozdili, nebo až po pás senné kopy v ten čas ve vodě stáli,“ uvedl v roce 1747 Klein v kronice.

O pár let později zase napsal přibližně toto „Dne čtrnáctého měsíce března přišla k nám velká voda na Moravě z Hor, ten den začala přibívat, a přibívala až do osmnáctého do večera. Tak velká přišla, že nám všechny Štěpnice velice přetopila a již od mnoha let tak velká nebyla, že již naši Rybářani museli z ulice utíkat, Klein měl vodu v humně a všechny humna zalité byli. V tu vodu se utopil den Sv. Jozefa náš spolusoused jménem Kristian Heeger, tesařský tovaryš… Voda nám trvala do sedmadvacátého, velice pomaly upadala, mlýny zůstaly všechny stát patnáct dní.“

Snad největší povodeň byla v Hodoníně v roce 1690. „Tehdy bylo na náměstí přes metr vody a v Rybářích na dva metry. Na paměť této pohromy byla v pivovaru zasazena kamenná deska s číslicí 1690 a s čarou, udávající výšku povodně. Po zbourání pivovaru byla deska přemístěna naproti na nově postavenou čistírnu vody za zámečkem, a to v původní své výši, takže značka výšky vody je asi padesát centimetrů nad úrovní chodníku,“ uvádí v Zrnkách a zrníčkách jejich autor Vladimír Novák.

Od roce 1937 byla výška hladiny Moravy umělá, měl na ni už vliv jez, louky na Plesi byly pomocí klapky jezu poprvé zatopeny dne 24. a 25. února 1937.

Že záplavy byly v Hodoníně opravdu časté, je zřejmé z výpisů několika let před dokončením regulace. Ty uvádějí, že velká voda přišla roku 1930 v druhé polovině března, v půli srpna, na začátku října, v listopadu a v půli prosince. Dále roku 1931 byly záplavy od konce února do začátku března, pak ještě na konci března a na konci dubna, srpna, září a října i celý listopad a navíc v půli prosince. Roku 1932 voda zlobila první polovinu ledna a v první polovině dubna, roku 1933 zase v první polovině února a roku 1934 začátkem března. Později byly již hráze v Očově tak vysoké, že velká voda už louky na Plesi, a tím ani město, tolik neohrožovala.

Díky regulaci Moravy, ukončené roku 1937, se většinou daří velké vody z okolí města poměrně rychle odvést a zabránit záplavám přímo ve městě.

Vlivem četných prudkých srážek se i nyní řeka Morava u Hodonína občas rozlévá a zaplavuje nejníže položená místa, ale škody způsobené zatopením bývají menší než v minulosti.

ANTONÍN KUČERA