Další díly seriálu Nositelé folkloru naleznete ZDE

Kniha vyšla v letošním roce jako předznamenání významného jubilea, jehož se „pan rídící“, jak F. Okénku na Horňácku nazývají, dožívá v roce 2011.

Redaktor Českého rozhlasu v Brně Jiří Plocek o něm v knize uvádí výstižnou charakteristiku: František Okénka, jak jsem ho poznal, představuje pro mne v dnešním více či méně intelektuálně rozervaném a odcizeném postmoderním světě vzácný typ člověka: jemného ducha, který vytrvale jde svou cestou pozitivního konání, který se přenáší přes životní těžkosti a strasti s nezdolným a přitom teatrálně nepřehrávaným optimismem, který dodává sil a dobré nálady druhým. Možná je takovým i díky pevnému zakořenění ve svém kraji a jeho kultuře.

František Okénka se narodil 5. května 1921 rodičům Tomáši a Anně. Jako jejich nejmladší syn později na své dětství vzpomíná: Vyrůstal jsem ve zpěvácké rodině, kde otec byl vyhlášeným kostelním zpěvákem a literákem, a matka byla rovněž vynikající zpěvačkou s nepřebernou studnicí horňáckých písniček, které získávala při svatbách, kde působila jako svatební kuchařka. Toto zpěvné prostředí nezůstalo bez vlivu na formování mé osobnosti.

Do obecné školy chodil v Malé Vrbce, pak navštěvoval měšťanku ve Velké nad Veličkou, poté z doporučení strýce ze Strážnice, ředitele obecné školy Jana Okénky, nastoupil na učitelský ústav v Brně. Studium úspěšně dokončil v roce 1941 a nastoupil jako praktikant nejprve do rodné Vrbky, pak do Kuželova. Krátce byl v době války nasazen v kunovské Avii, ale konec válečných dnů zažil již takzvaném domácím hospodářství. Tehdy již hrával v muzice Jožky Kubíka a věnoval se folklornímu životu na Horňácku.

Píseň a osobnost

Po válce a půlroční vojenské službě krátce působil v Hrubé Vrbce, aby od 1. listopadu 1948 celých osmnáct let působil ve své rodné obci. Zde se z pana učitele stává řídící učitel. Známý horňácký primáš Martin Hrbáč vzpomíná na školní léta u pana rídícího Okénky takto: Když jsem chodil do školy, tak asi v páté třídě dal pan rídící dohromady sbor chlapců. Jako učitel brzy pochopil, že vztah k hudbě a zejména k písni je jedním z důležitých prvků, které pomáhají při utváření osobnosti a při výchově již od dětství.

Na svého pana učitele bývalí žáci vzpomínají v dobrém. Po různých nabídkách změnil působiště až v roce 1965 a nastoupil do školy v Hrubé Vrbce, kde působil až do důchodu. I pak však zůstal svému rodnému kraji věrným služebníkem a dodnes provází návštěvníky na kuželovském větrném mlýně.

Folklorní život Františka Okénky je spjat především s jeho působením v muzice Jožky Kubíka, v které hrál od roku 1941. V roce 1948 se oženil a na společný život s Boženou Čambalovou vzpomíná: My sme totiž s manželkú žili enom tady týmto folklórem. A to zůstalo Františku Okénkovi na celý život.

Švarný šohajíček

Vynikající muzikant a ještě lepší zpěvák, vypravěč, pamětník, sběratel lidových písní a znalec horňáckého prostředí i folkloru. Tak známe pana rídícího Okénku dodnes. Výčet jeho dalších různých činností, vesměs však těsně napojených na folklor a lidovou kulturu, je podrobně popsán a doprovázen bohatou sbírkou černobílých i barevných fotografií ve zmíněné publikaci.

Kniha Švarný šohajíček, šlapával chodníček… je právě pro tyto materiály velmi cenná a pro obdivovatel především horňáckého folkloru a jeho osobností, včetně pana rídího, velmi zajímavá. I proto vám ji doporučuji k přečtení a prolistování.A panu rídícímu Františku Okénkovi již nyní přeji k jeho příštímu jubileu vše dobré, zdraví a spokojenost.

FRANTIŠEK SYNEK

Vážení čtenáři, seriál Nositelé folkloru najdete také v tištěné podobě každou sobotu v Hodonínském deníku Rovnost