Veslaři působili nejdříve jako odbor Sokola, vzhledem k administrativním i finančním potížím se rozhodli osamostatnit. Dne 19. března 1907 se konala I. ustavující valná hromada, která zvolila výbor vedený předsedou Karlem Jelínkem. Jak uvádí první jednatel Fr. Bronec, klub tehdy ještě žádné lodě nevlastnil:

„Počátky velmi skrovné, loďky výhradně jen typu obyčejného, poněvadž na zakoupení závodních lodí prostředků nebylo, veslaření pěstováno výhradně pro zábavu," řekl Bronec. Až 28. července 1907 byla pokřtěna první klubová loď Vlasta. Stále to však nebyla loď sportovní, byla stavěna pro patnáct přepravovaných o­sob.

O rok později, v roce 1908, se na výlety jezdilo už na třinácti zábavních klubových lodích: Blanka, Iris, Meteor, Argo, Morava, Slavie, Praha, Blesk, Amor, Vlasta, Libuše, Novik a Viktorie. Při výletech se klubu nevyhnuly ani tragické nehody, „Trapně dojalo se našeho klubu utonutí profesora německé reálky doktora Bauera, který vypůjčil si na sobotní odpoledne loď k vyjížďce s dvěma slečnami. V Očově pod Perunskými loď neopatrností svou převrhl, společnice jeho se zachránily, on však i s krásným fotografickým aparátem stal se obětí zrádné vody," uvedl Jelínek o jedné z nehod.

Klubové akce se neodehrávaly pouze na vodě. Pro posílení financí se 9. ledna 1909 v sále měšťanské Besedy, jenž byl vyzdobený vesly, vlajkami a květinami, uskutečnil při hudbě 49. pěšího pluku první hodonínský veslařský ples.

V tomto roce došlo k další nehodě, když při požáru byla zničena střecha Daňkova domku. Dne 8. září téhož roku pak klub dům za tři tisíce korun koupil od manželů Daňkových. Ve stejném roce pak zakoupil i první sportovní lodě – skif Raketa a skul Šíp.

Činnost veslařského klubu byla stále ještě více společenská, než sportovní. Nejčastěji se jezdilo na výlety. „Do Kátova jezdilo se nejčastěji jednak proto, že to bylo již v Maďarii, a za druhé lákalo tam dobré skalické víno v krčmě Weissově. Tamtéž konáno i několik nočních výletů, z nichž vracely se lodě za osvětlení acetylenových lamp do Hodonína.

Při jednom z těchto nočních výletů přisedl k rozdováděným veslařům maďarský četník s chocholatým kloboukem. Byl jimi přátelsky pohoštěn, dcera krčmářova Mína přinesla několikráte „tri deci", než byl učiněn neškodným. Na památku onoho výletu pod ochranou zákona rozebrali si veslaři před odjezdem domů všechna péra jeho klobouku…," popsal jeden z výletů Bronec.

Sportovní činnost klubu začala 15. srpna 1912. Tehdy se konala v Hodoníně první regata, o které jednatel Bronec uvedl: "Veslařská regata se závodními loďmi byla tehdy pro Hodonín novinkou; početné obecenstvo pobízelo voláním závodníky a zejména u cíle, když lodi přijížděly za řízných pochodů hudební kapely, bylo rozčilení a nadšení všeobecné."

Po všeobecné mobilizaci 
v srpnu 1914 činnost klubu ochabuje, k výraznému oživení došlo až v roce 1920. Dne 5. února 1920 se starý výbor vzdal svých funkcí, byl zvolen výbor nový s předsedou Karlem Mezírkou a 9. března 1920 mimořádná valná hromada změnila stanovy i název klubu. Z „Veslařského klubu" se stal „Český veslařský klub" v Hodoníně (ČVK).

O sportovní i společenské činnosti ČVK by šlo napsat několik kapitol. „V roce 1922 stala se aktuelní otázka regulace řeky Moravy. Jelikož dle projektu regulace zůstane rameno Moravy, kde se nalézá nynější přístaviště, odpadovým ramenem pro městské splašky s nízkým stavem vody a 
v důsledku toho, že nad nynějším splavem dále k Očovu má býti zřízena hydrocentrála a jez, byl výbor nucen zajistiti místo na hlavním toku řeky pro budoucí stánek veslařů hodonínských," osvětlil Bronec důvody ke stěhování veslařů z města. Od roku 1928 je už další historie hodonínských veslařů spojena s novým areálem nad moravním jezem.

ANTONÍN KUČERA