Vesna do vsi přichází

louhá zima snad již konečně pominula a také na Slovácko přichází jaro. Dosvědčí to určitě i nadcházející víkend, který bude podle předpovědi příznačně ve znamení krásných jarních dnů. Vše je o to zajímavější, že v den jarní rovnodennosti se tradují staré zvyky lidového kalendáře.

Právě na tuto neděli totiž vychází Smrtná neboli Černá neděle, která je v pořadí pátou nedělí postního období. Ve starém církevním a lidovém kalendáři se o této neděli v kostelích zahalovaly fialovou nebo černou látkou kříže a obrazy jako vyjádření prohlubování smutku. Nastal lidově takzvaný půst očí. V oblečení nejen do kostela byla povinná černá barva smutku, ve které měla být alespoň jedna oděvní součástka. Ženy nejčastěji užívaly černé šátky nebo tmavé vlňáky, muži nosili černé klobouky nebo vesty či kabáty tmavé barvy.

V lidovém prostředí je Smrtná neděle spojena s motivy vynášení nebo vyhánění smrti ze vsi. Podle vydavatele časopisu Český lid prof. Čeňka Zíbrta jde o nejstarší jarní obřad v českém lidovém zvykosloví. Přestože jsou doklady i starších popisů lidové slavnosti spojené se Smrtnou nedělí, Zíbrt při citaci popisu hlučné slavnosti pražských Podskaláků z roku 1615 dodává, že mládež na vysoké tyče zavěsila podobu smrti a dalších různých strašidel a za zpěvu, křiku a jásotu je házela ze skály do hlubokých vod řeky Vltavy. Přitom podotýká, že na Moravě jsou obřady tohoto rázu ještě starší. Zaznamenal je i sběratel lidových písní František Sušil, který uvedl, že smrt se vynáší po celé Moravě, ale ne všude stejně. Rozdílný je především slovesný doprovod tohoto starého lidového zvyku – říkání a užívané popěvky. Nám je známý doprovodný text: Smrt nesem ze vsi, kde jsi, zimo, kde jsi…

Radegast i Vesna

Ale již jen ojediněle se dnes užívá o slavnosti Smrtné neděle slavnostních proslovů odkazujících na dávné slovanské bohy – Radegasta a Vesnu. Pro dokreslení cituji alespoň část z delší promluvy: „… My chudobné děvečky k vám, páni a paničky, s májem přicházíme. O tom, co jsme se dozvěděly z kronik o Smrtné neděli, vám zkrátka povíme! O Radhošti, jehož krajané naši ctili, jsa pohané, tuto známost máme.“
Když zima skončila a země se oděla novou zeleností, tu se hody strojívaly, při nichž všichni křepčívali s veselostí. Starší i mladé dívky v rukou držíce kytky pod májemi stály a zpívaly: „Vítejte k nám, vzácní hosti, jež jaro se svou milostí nám vedete na louky, strojíte v zeleno zahrady, pak i naše vinohrady, pole, palouky. A když ty radosti oné jarní slavnosti končívaly, tak smrt se jménem Mařena nosívaly, a vhodě ji do vody, konec vzaly ty časy mrazivé i hody posvátné…“

Smrt, ve slovanské mytologii Morena, v lidových zvycích nazývána Mařena, symbolizovala nepříznivou zimu, chlad a vichry. Mařenu představovala v lidovém pojetí slaměná figurína, jejímž vynesením ze vsi, spálením, kamenováním a nakonec i utopením byla moc zimy zneškodněna a zažehnána. Do vsi se zpět průvodem nesl ozdobený zelenající se stromek symbolizující jaro – Vesnu, mající moc a sílu nového obnovujícího se života. Čerstvě uřezaný stromek, nejčastěji nazývaný Létečko, byl bohatě vyzdoben pestrými stuhami a zavěšenými vyfouknutými slepičími vejci.

Zvyk vynášení smrti a Přinášení létečka je možné zhlédnout v neděli 21. března odpoledne ve Svatobořicích-Mistříně. Z části obce Mistřín zvané Vyhnálov ji odpoledne vynesou se zpěvem a říkáním děvčata místních souborů Podkověnka, Krušpánek a Lúčka za vesnici až k říčce Kyjovce, kde ji spálí a utopí. Odtud se do vsi vrátí již s novým létem v podobě slavnostně vystrojeného stromku.

FRANTIŠEK SYNEK