Další díly seriálu Hodonín včera a dnes najdete

ZDE

Sladovna zabírala relativně velkou plochu zhruba mezi ulicemi Náměstí 17. listopadu, Wilsonova, Svatopluka Čecha a Dvořákova. Naproti východu z nádraží stála na čelní římse sladovny socha sv. Marka, která byla po zbourání sladovny umístěná na hřbitově.

Pro doplnění k osobě podnikatele, I. A. Mauthner byl později povýšen do šlechtického stavu a psal se I. A. Mauthner von Markhof.

Se sladovnou je spojena i existence prvního hodonínského firemního vodovodu. Brzo po uvedení sladovny do provozu se ukázalo, že tovární studna v areálu závodu pro provoz nestačí a firma byla nucena postavit si na užitkovou vodu z řeky Moravy vlastní vodovod. U Moravy na rohu dnešní ulice Legionářů a ulice Milíčovy byla vybudována firemní vodárna, od které vedlo potrubí přes náměstí na dnešní Národní třídu a tudy až nahoru ke sladovně. Práce na vodovodu byly zahájeny v listopadu 1865, byly dokončeny v lednu 1866 a vodovod stál 30.000 zlatých rýnských českých.

Na druhém snímku vpravo jsou na levé straně fotografie vidět střecha a komíny sladovny, podle nichž lze určit její btehdejší pozici vzhledem k budovám nádraží. To je na snímku ze současnosti vidět na fotce v řadě uprostřed vpravo. Na dalších snímcích je zřejmá pozice sladovny ve vztahu k ulici Wilsonově. Je z nich patrné, že to byl opravdu velký komplex, který vyplňoval celý prostor před nádražím směrem dolů do města, přičemž spodní strana areálu sladovny zasahovala až pod nynější ulici Dvořákovu. Poslední dva snímky dole zobrazují pohled na sladovnu z opačné strany, tedy od města směrem k nádraží, a právě na předposledním snímku je zřejmé, že spodní konec sladovny byl od hlavní budovy dost vzdálený.

Po první světové válce byla výroba sladu v Mauthnerově sladovně firmou zastavena a sešlé tovární budovy koupila v roce 1928 hodonínská obec. Jak je zřejmé z posledního snímku, devastace budov byla opravdu v pokročilém stavu, obci nezbylo nic jiného, než je zbourat a parcely pak rozprodat pro novou zástavbu. Rovněž vodárna sladovny u Moravy byla po roce 1928 převzata obcí, voda byla používána pro účely hasičské, k odběru vody do auta k postřikování ulic a pro dodávku užitkové vody podnikům i soukromníkům. Také tato vodárna byla po zavedení městského vodovodu na pitnou vodu zrušena.

ANTONÍN KUČERA