Další díly seriálu Nositelé folklóru naleznete ZDE

Hodové slavnosti samy o sobě jsou ty pravé folklorní drahokamy, při nichž se naplno rozzáří místní lidové kroje, zazní stovky slováckých písní a během průvodů i hodových muzik chasa vytančí nejeden slovácký tanec.

Slovácko je charakteristické nepřebernou pokladnicí hudebního, písňového a tanečního folkloru. Je obvyklé, že každá obec nebo skupina obcí, tvořících určitou národopisnou lokalitu, se pyšní svým nejedním, ale obvykle hned několika typickými tanci. V prostředí našich vesnic se udržely při životě a v povědomí nejen přirozenou cestou, ale také díky dlouholetému zájmu řady sběratelů, kteří nám je v minulém století poctivě zaznamenali. Vznikl tak ojedinělý soubor zápisů lidových písní a tanců od pamětníků, mezi nimiž byli významní zpěváci a tanečníci, který je uložen v brněnském Ústavu pro etnografii a folkloristiku AV ČR. Díky pochopení obcí i odborných institucí byly tyto poklady vydány tiskem a vrátily se tak zpět mezi své původní nositele. Těchto pokladů se chopili zkušení vedoucí folklorních souborů a opět je vrátili do života prostřednictvím současných mladých nositelů. A tak se mohou naše slovácké písně a tance v plné nádheře znova objevit právě na hodových i jiných slavnostech.

K těm, kdo se na kyjovském Dolňácku nejvíce zasloužili o zaznamenání zanikajících starých lidových písní, a tanců patří také paní Milada Bimková. Studiem lidových tradic, především hudebních, sběrem a nácvikem lidových písní a tanců i propagací slovácké lidové kultury se M. Bimková (nar. 1926) zabývá od roku 1950. Svou nedocenitelnou celoživotní prací se tak zařadila mezi sběratelskou rodinu, v níž se objevují jména F. Sušil, F. Bartoš, J. Kračmer, V. Hladký, J. Poláček, F. Kyselková, Z. Jelínková, J. Seehák, J. Řihák, A. Pek, i jména mnoha dalších, kteří folklor sbírali v oblasti kyjovského Dolňácka. Odborná pracovnice zmíněného Ústavu etnografie a folkloristiky AV ČR Brno, dr. Olga Hrabalová, o práci M. Bimkové ve své vynikající publikaci Lidové písně z Kyjovska a Ždánicka uvádí: „K poznání taneční kultury významně přispěla soustavnou sběratelskou činností M. Bimková. V rozpětí dvacet let zaměřila svou pozornost na celou oblast, věnovala se však především popisu lidových tanců a tanečních příležitostí. Zaměřila se také na soustavný výzkum lidových kapel na Kyjovsku, Hodonínsku, Kroměřížsku a Vyškovsku.“

V Ratíškovicích M. Bimková mezi řadou jiných tanců zaznamenala také tanec vrtěnou, který patří do velké rodiny slováckých točivých (jinak též vířivých) tanců. Jde o tance párové, jejichž základním znakem je složení tance z předzpěvu a tanečního víření dvojice kolem společné osy. U některých tanců například u horňácké sedlácké, je ještě třetí část, samostatné taneční projevy chlapce (cifrování) a dívky (točení), která však již na kyjovském Dolňácku vymizela.

Vrtěnou a další slovácké tance si v Ratíškovicích zatančila chasa u Varmužovy cimbálové muziky při hodové besedě u cimbálu včera večer. Nejednou si při ní mládež jistě zatančila vrtěnou V ratiškovských dolinách… a všechny další místní písně i tance. Dnes odpoledne chasa postaví u radnice a před domem stárky Veroniky Bábíkové vysoké hodové máje. Zítra v neděli začne hodový program v 12.30 průvodem do kostela na slavnostní mši svatou. Poté již loňský stárek přivede početný průvod krojovaných v překrásných jihokyjovských lidových krojích k domu letošního stárka Filipa Kundraty. Průvod se pak odebere k domu stárky a nakonec k radnici, kde stárkovi starosta obce Josef Uhlík předá hodové právo. Je to umělecký vyřezávaný (zhotovil jej místní akad. sochař Miroslav Kovařík) dřevěný symbol hodové slavnosti, který opravňuje stárka pořádat, řídit a organizovat hodový průvod a zábavu. Ta se koná s dechovou hudbou Drietomanka od podvečerních hodin až do pondělního rána!

Vážení čtenáři, seriál Nositelé folklóru najdete také v tištěné podobě každou sobotu v Hodonínském deníku Rovnost.

FRANTIŠEK SYNEK