Výroba opasků byla vynalézavá

V nálezovém materiálu velkomoravské epochy z Mikulčic se pro výzdobu předmětů nepoužíval ptačí motiv jen ve dvourozměrné podobě, ale také v podobě trojrozměrné. Tyto plastiky jsou dokonalým příkladem domácího uměleckého řemesla, které ve srovnání s některými okolními oblastmi střední Evropy bude vždy zřetelně vyčnívat svojí kvalitou a vynalézavostí.Právě pro území Moravy jsou totiž nejtypičtější bronzová kování opasku, z nichž jako jedny z prvních objevených exemplářů vystupují do popředí dvě téměř totožné ozdoby z hrobu číslo padesát od šestého mikulčického kostela. Kolegové z archeologické branže tento kostel rádi nazývají takzvanou dvojušatou rotundou, což je vlastně kruhovitá stavba se dvěma protilehlými kněžišti oválného tvaru.

Okolní pohřebiště, rozkládající se na písčité duně na severovýchodním předhradí těsně za řečištěm, vymezujícím akropoli, přineslo v minulosti mnoho zajímavých nálezů, výše zmíněná opasková kování však patří doslova k unikátním. Jejich vzhled určuje dvojice ptáčků, kteří svými zobáčky nahrazují zapínací trn na přezce, a proto je možné tuto důmyslnou součást oděvu označovat jako zápinku či záchytku.

Téměř shodné paralely máme k dispozici opět přímo z Mikulčic v nálezu z hrobu číslo sto od druhého mikulčického kostela. Ten stojí na západní straně akropole, hned za dnešním vstupem. V současné době je zde instalována nová moderní expozice, včetně audiovizuální prezentace, přinášející řadu nových pohledů a rekonstrukcí v souvislosti s životem dávných Moravanů.

Shodné jsou kování také z jedné další významné jihomoravské lokality, a to z hrobu číslo třistadeset v Dolních Věstonicích, kde se nachází rozsáhlé pohřebiště zpracované předběžně nestorem slovanské archeologie Josefem Poulíkem. Podobnou funkci mají také poměrně zjednodušené zápinky dokumentované v hrobě číslo třináct v Břeclavi – Pohansku, v hrobě číslo stopadesátšest ve Starém Městě – Na valách a v hrobě číslo dvacetdva v Modré.

Narozdíl od mikulčických a věstonických nemají typický tvar ptačího těla a ve všech těchto případech se jedná o ploché stylizované tvary se zobáčkem, označené už Poulíkem také za ptáčky. Způsob tohoto zapínání je při srovnání s nálezy opaskových garnitur ostatních slovanských kmenů charakteristický jen ve vlastní moravské oblasti a je pravděpodobné, že souvisí s pronikajícím křesťanským způsobem myšlení.

Důležitý význam pro sledování smyslu ptačích vyobrazení má pozlacené bronzové kování s ptačí plastikou z hrobu číslo třista od třetího mikulčického kostela, tedy baziliky, tvořící zřejmě součást dřevěné schránky, patrně na ostatky svatých. To by znamenalo, že plastika je zřetelným projevem křesťanské ideologie a může být považována za holuba.

Magické závěsky

Za další prezentaci křesťanské víry v hrobových nálezech jsou považována okovaná vědérka se stylizovanou plastikou ptáka na víku z hrobu číslo pětsetdvacetdva od mikulčické baziliky, podobné vědérko je i z hrobu číslo sedm v Litenčicích na Kroměřížsku. Na druhou stranu můžeme uvést bronzové lunicovité závěsky s konci ve tvaru ptačích hlaviček z hrobu číslo tisícstošedesátjedna v Mikulčicích – Klášteřisku. Analogické závěsky známe ze Slovenska z hrobu číslo šest v Ipeľském Sokolci, z hrobu číslo třicetšest v Michalu nad Žitavou a z hrobu číslo dvěstědvacetšest v Čakajovcích. U nich jde podle některých badatelů o spojení symbolu měsíce a ptačích hlaviček, což zdůrazňuje magickou moc závěsků. Ornitomorfní ukončení jsou však některými badateli interpretována i jako hlavičky jiných zvířat, kupříkladu Zdeněk Klanica je označuje za hlavičky hada.

Zdá se, že podobná ikonografická schémata byla obvyklá také pro výzdobu nákončí opasku, z nichž ojedinělý je dutý exemplář, uzavřený zespodu destičkou, z hrobu číslo stodevadesát ze Starého Města – Na valách. Jeho líc je zdoben motivem ptáčka, ohraničeným dvojitou vrubořezovou klikatkou. Výzdoba byla zřejmě komponována pro pohled shora, tedy pro majitele a ne pro ostatní pozorovatele jako v případě většiny figurálně zdobených nákončí z Mikulčic.

Za chronologicky blízké paralely pro všechny tyto motivy jsou považovány opět obrazy ptáků v posásánovském a byzantském uměleckém řemesle, kdy bývá poukazováné na některé, oproti předchozímu období bohužel spíše ojedinělé výrobky zlatnictví a toreutiky. Odkázat lze opět i na motivy textilního umění a architektury středomořského uměleckého okruhu, včetně často uváděné oblasti dalmatského Chorvatska.

JAROMÍR ŠMERDA