První zpráva o ní z roku 1261 uvádí, že vesnice patří k vizovickému klášteru. V jeho majetku se udržela až do roku 1531,“ uvádí historik Rudolf Hurt v knize Kyjovsko. Další zpráva je podle historika Vladimíra Nekudy až z roku 1481, kdy byly Jiříkovice pusté.

Území této zaniklé osady přispělo značnou měrou k rozšíření polností milotických sedláků. Nekuda uvádí v knize Zaniklé osady na Moravě v dobách feudalismu zápis z urbáře milotického panství z roku 1611. V něm se píše, že k ní náleželo od starodávna mnoho polí, na které lidé z Milotic a přespolní seli obilí. „Příjem vrchnosti z této pusté vsi činil dvacet kop pšenice, čtyřicet kop žita a šedesát kop jarního obilí,“ píše Nekuda. Podle něj bylo pozemků později použito k založení rybníka.

Spory o rybník

Jelikož zaniklá ves ležela téměř na hranicích dnešního katastru Dubňan, dostala se i do hledáčku tamního nadšence historie Václava Ilčíka. Díky němu se lze mnoho o Jiříkovicích dočíst nejen na jeho osobním webu, ale i v knize Dubňany.

Ve své práci píše o tom, že právě rybník se svého času stal předmětem tahanic. V letech 1464 až 1466 bylo zatápění jiříkovských luk předmětem hned několika soudních sporů.

Památka po zaniklé vsi se udržela v místním názvu Hrubé a Malé Jiříkovsko na milotickém katastru. Ilčík uvádí, že o lokalizaci pusté osady se pokoušel v roce 1892 dubňanský farář Oharek. Podle Ilčíka zní výsledek Oharkova pátrání následovně: „Severozápadně od Kosteliska jsou tratě, nivy a nivky, načež pole se táhnou do kopečka k hranicím vinohradům Šidlenám, a široké toto položení na pahorku tom se jmenuje dosud Jiříkovsko. Možná tedy, že jako neznámou osadu Prusy v Prušánkách, tak zaniklou obec Jiříkovec aspoň tušiti lze na tomto místě u Dolních Dubňan.“