„Odborná porota na regionální soutěži v Lužicích 22. dubna vybrala ty nejlepší a mně nezbývá, než držet kamarádům zpěváčkům ze Slovácka palce v konkurenci z celého Česka. Je to náročná soutěž, která opravdu vyžaduje přípravu a soustředění. A tak mladí zpěváčci lidových pěsniček, co míříte do Termálních lázní Velké Losiny držte sa! Hlavu na krku a srdce na pravém levém místě. Je to krásné vyhrát, ale to může jen jeden. Důležité je zpívat! Já jsem také vždycky nevyhrála, ale zpívání miluju, a tak to nakonec vyšlo. Všem vám držím palec," popřála předloňská vítězka.

Z regionálního kola v Lužicích odborná porota vyslala do XVIII. ročníku celostátní soutěže Zpěváček 2012 tuto šestici: Harvánek Tomáš z Moravského Žižkova, Havlík Patrik ze Starého Poddvorova, Krchňáčková Gabriela z Nivnice, Sítek Filip z Javorníka, Vacenovská Soňa z Dubňan a Zámečník Josef ze Strání. Soutěže, která je vyhlášena pro zpěváky sólisty ve věku deseti až patnácti let, se zúčastní naše děti s věkovým průměrem 12,5 roku. Jsou to opravdu současné folklorní drahokamy, které se v tomto nejlepším slova smyslu zablýskly na letošních oblastních i regionálním kole a všichni věříme, že i v Losinách budou patřit k nejlepším z celého bezmála padesátičlenného soutěžního dětského pelotonu.

Zkusme si naše děti trošinku představit. Třeba Patrik Havlík navštěvuje základní školu v Dolních Bojanovicích. Od malička moc rád zpívá, teď nejraději s cimbálovou muzikou. Sám se o svých zálibách vyjádřil dosti obšírně.

„Umím a moc mne baví verbovat. V roce 2011 jsem se umístil na prvním místě v soutěži v tanci verbuňk. Rád zpívám, hraji fotbal, basket a florbal. Po škole nejraději cvičím písně a choreografie do souboru Kordulka. Až budu velký chci se stát hercem nebo designérem. Mým největším přáním je vyhrát v Losinách. Snad se mně to podaří," uzavírá Patrik.

Gábina Krchňáčková z Nivnice se krásné slovácké písně naučila v souboru Nivnička. Je žačkou Základní školy J. A. Komenského v Nivnici, moc ráda zpívá sama a baví ji kromě zpěvu také hra na cimbál. S Patrikem má stejný životní cíl stát se designérkou, ale jak přiznává: „… nejraději nedělám vůbec nic, ale ono to moc nejde. Chodím totiž nejen do Nivničky, ale také hraji v cimbálových muzikách Šablička a Muzikaša, a když k tomu přidám kreslení, bruslení a lyžování, tak z nedělání není téměř nikdy nic!" Největším přáním slečny Gabči, jak ji oslovují kamarádi, je přestěhování do nového bytu.

Filip Sítek z Javorníka měl na soutěži v Lužicích vlastní fanklub nadšených fanynek. Před jeho skvělým vystoupením vyvěsily transparent s nápisem: Přišla naša chvíla, Fíla to je síla! a mohutně ho z hlediště povzbuzovali. O svém kamarádu pak prozradily: „Filipovi říkáme Sítku nebo Fíla! Společně chodíme do školy ve Velké nad Veličkou. Fílu kromě zpívání a hraní na housle baví všecko jako ostatní kluky: fotbal, florbal, bruslení a lyžování. I proto s námi po škole chodí často na hřiště, ale najde si čas i na hraní na housle. A jeho největším přáním je mít vlastní cimbálovou muziku a vystupovat s ní v zahraničí." Dodat ještě lze, že písničky se Filip naučil z hudebních nosičů, zpěvníků horňáckých písní a v základním hudebním kurzu.

Soňa Vacenovská je z Dubňan. Má několik přezdívek, které znají její kamarádky. Volají na ni Sončo nebo Sonko. Tato třináctiletá slečna studuje sekundu na gymnáziu v Hodoníně a spolupracuje s kyjovskou dětskou cimbálovou muzikou Friška. „Naše písničky jsem se naučila od bratrancovy manželky Lubky Tomanové Vacenovské. I ona kdysi soutěžila několikrát v Losinách. Postoupila i do finále. Umím a moc mne baví tanec, hra na flétnu, kreslení, lyžování i vyšívání lidových motivů. Ve svém volném čase tancuji v dětském souboru Kyjovánek, a až budu velká, tak chci být právničkou! Moc ráda cestuji, a i proto je mým největším, ale opravdu největším přáním cesta do Ria de Janeiro," představila se Soňa.

A Jožka Zámečník, mladý šohaj ze Strání? Co ten na sebe prozradil? Kamarádi mu říkají Joži nebo Pepísu! Navštěvuje základní školu ve Strání a nejraději zpívá sám, s cimbálovou muzikou nebo s někým ze své rodiny. Uvádí, že písničky se naučil doma. Jak se sám charakterizoval? „Po škole nejraději trávím čas s kamarády venku. Společně sportujeme. Jezdíme na kolečkových bruslích, hrajeme volejbal. Ve škole mě nejvíc baví nejen přírodopis a zeměpis, ale také hudebka a výtvarka. Až budu velkým, chci být veterinářem nebo chirurgem. Ale moje největší přání souvisí se zpíváním! Chci zpěvem dělat lidem radost a mít kolem se lidi, kteří mě mají rádi. Hraju na housle a kytaru, zpívám maminkám na vítání občánků a v kostelní schole."

Nejskromněji se však představil devítiletý Tomáš Harvánek. Tento žák čtvrté třídy uvedl mezi svými zálibami nejen folklorní zpěv a tanec, ale také sport a cestování. A jeho velké přání? „Až budu velký, chtěl bych něčeho dosáhnout. Třeba být dobrým zpěvákem nebo něčím jiným, ještě nevím," uzavírá a my víme, že na největší přání má ještě čas. Tomášovi i ostatním dnes držme pěsti, aby měli na soutěži ve Velkých Losinách štěstí.

FRANTIŠEK SYNEK