VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Líbí se mi muži, kterým se líbím já, říká Pawlowská

Hodonín -/AUDIO/- Je korpulentní, to ano. Ale to ustupuje do pozadí, jakmile si sedne a začne vyprávět.

29.4.2008
SDÍLEJ:

Halina PawlovskáFoto: DENÍK/ Ivan Babej

Pak je z ní obrovsky vtipná mistryně pointy. Spisovatelka, scénáristka, moderátorka a novinářka Halina Pawlowská mluví ve své nové one woman show Banánová velryba, se kterou přijela do Hodonína, hodně.
„To hnusné, co se mi stalo, je pravda. To pěkné jsem si vymyslela,“ netajila se před publikem, že si většinu historek vymýšlí. „Přátel a kamarádek mám opravdu hodně, ale příběhy nejsou pravdivé. Jsem autorka, příběhy vytvářím,“ vysvětlila v zákulisí.
Při představení Pawlowská odpovídala i na otázky diváků. Některé jsou součástí tohoto rozhovoru.


Píše se o vás jako o jedné z nejúspěšnějších spisovatelek své doby. Cítíte se tak?

To mně dělá radost, když se o mně tak píše. Samozřejmě spousta seriózních spisovatelů by s tím nesouhlasila, ale pravda je, že jsem zrovna předevčírem dostala cenu od největšího distributora za nejprodávanější knihu roku 2007 Jak blbá, tak široká.


To je, pokud se nepletu, vaše poslední kniha.

Ta je předposlední, poslední je kniha rad Moc se nekasej, sukně vykasej.


Co předcházelo tomu, než jste se dostala tam, kde jste dnes?
Nedá se říct, že to byla náhoda, protože můj táta psal básně, proto jsem začala chodit do literárního kroužku, proto jsem začala psát, proto jsem se přihlásila na FAMU, kde jsem se mohla živit psaním. A pak jsem, myslím, měla štěstí. Lidí, kteří se orientují komediálně, zase tolik není a lidé se rádi smějí, tak mě vlastně už v prvním ročníku trošku privilegoval můj profesor právě proto, že se mu zdálo, že mám humor. Pak mě jaksi hned vzali do televize a filmu.


Kdo měl na vás v životě největší vliv?
Asi rodiče.


Jaká je vaše one woman show Banánová velryba?

Základ je, že jsem tam já (smích). A show spočívá v tom, že si vezmu na hlavu čepičku a že jinak mluvím, mluvím, mluvím a čtu.


V roce 2007 skončily Banánové rybičky, což spousta diváků nesla nelibě…

To je dobře…


Připravujete podobný pořad?
Ano. Bude hodně jiný, ale v podstatě stejný v tom, že půjde o tallk show. Budu mít ale jiné hosty a budu je přijímat na jiném principu. A bude to pro Českou televizi.


O vašich posledních knihách jsme mluvili, pracujete teď na další?

Ano, je to knížka cestopisů Zanzibar.


A nový scénář?

Chystám scénář k detektivním příběhům v hlavní roli s Jiřinou Bohdalovou a také mám jeden cyklus svých povídek.


Máte opět políčeno na Českého lva?
Tak políčeno mám na ledasco, ale to je ještě hudba daleké budoucnosti.


Uvidíme vás hrát v nějakém filmu?

Teď nemám žádnou nabídku.


Kde hledáte inspiraci?
Inspiraci si vždycky musím odpracovat. Vždy vím, co chci napsat, a pak na to myslím a pak mě třeba něco osvítí. A nejčastěji, když jedu jako spolujezdec autem a čumím.


A lidé, inspirují vás lidé, které potkáváte?

Následně. V tu chvíli si to neuvědomuji.


Jak těžké je pro vás udržet si nadhled?

Je to způsob nazírání na svět, takže je mi to asi vlastní.


Zmiňují se o vás jiné autorky ve svých knihách, že jste vlastně malou živou legendou? (Divácká otázka)

Malou, jo? No, to je krásné, živá legenda. Kamarád mi říká klasičko, protože jsem prý byla maturitní otázka.
Kde čerpáte pozitivní energii? (Divácká otázka)
V cukrárně. Chodím tam s kamarádkou, ta váží padesát kilo, měří také metr padesát. Ona jí dorty a já ji pozoruji.


Už hodinu před vystoupením na vás čekal štrúdl lidí, máte ráda štrúdl?

Jo, to moje matka pořád pekla štrúdl, protože jsme pořád měli nějaká nahnilá jablka, která jsme museli zkonzumovat. Takže ho ráda mám, je to taková sentimentální vzpomínka na dětství.

V sále sedí téměř samé ženy, čím to je?
Oslovuji ženy. Mimochodem, ona to není zase taková výjimka. Ženy jsou momentálně konzumentky všeho kulturního dění, kupují všechno mnohem víc než muži, snad kromě aut, ale prý už i tam ženy hodně rozhodují. Jsme cílová skupina pro konzum.


Co říká vaše maminka na to, že o ní stále mluvíte? (Divácká otázka)

No, je tady snad moje maminka? Není. Doma mě totiž maminka nepustí ke slovu. Myslím, že moje máma vzhledem k tomu, že jsem se přihlásila na uměleckou školu, si zvykla, že musí brát všechno s nadsázkou. Občas mě ale peskuje, že jsem něco neměla říkat.


Jak se vám žije v showbyznysu?

Svět showbyznysu zachycuje určité umělecké kategorie, fajn lidi, i některé míň fajn. A já se v něm pohybuji. Je to svět, který mě baví a těší.


Co si myslíte o bulváru?

Byla jsem vlastně první, kdo přinesl společenský časopis Story. Teprve potom se profilovaly bulváry jako Blesk a podobně. Naučila jsem se odpovídat novinářům, že bulvár si představuji jako širokou ulici, po které se promenádují lidé a pozorují se. A podobné je to i v těch novinách. Ale měla jsem dojem, že je to široké a přehledné korzo, kde se skutečně lidé mapují, co vidí i s určitým podkresem, osobním názorem. Ale dnes mám pocit, že se bulvár všude, ale kupodivu u nás víc než jinde, vyprofiloval do uličky, které už nepatří to jméno bulvár, protože už je to předměstí, je to stoka. A notabene, ani po ní nikdo nemusí chodit.

Doufám, že mi odpustíte trošku bulvární otázku, máte ráda peníze?
Mám ráda peníze úplně stejně jako většina lidí. Ráda je utrácím, ale upřímně řečeno, nijak zvlášť na nich nelpím. Ale je to fakt, že je to bulvární otázka. Jako by se člověk ptal druhého, kterému se podařilo díky schopnostem vydělat víc, a ten, komu se to nepodařilo, se tomu snaží přijít na kloub nějakým záporem, protože si řekne, že to přece jinak není možné.


Ptám se spíš proto, že se o vás píše, že máte ráda hezké věci, luxus…

To je pravda.


Jak velké je vaše poprsí? (Divácká otázka)
Od té doby, co jsem byla na brigádě v Krkonoších jako servírka, na tuto otázku odpovídám, že neřeknu a neřeknu. To mi přijde neslušné. Ale řeknu, že když jsem se jako servírka naklonila nad stůl, že jsem byla schopná najednou shodit dvanáct skleniček.


Jací muži se vám líbí? (Divácká otázka)
Mně se líbí ti muži, kterým se líbím já.


Je mi přes padesát, ale můj podřízený mi dává nemravné návrhy. Co mám dělat? (Divácká otázka)

Kdyš seš holka senilní, stačí ctitel debilní.


Jste jedináček, chyběli vám někdy sourozenci?

Myslím, že jo. Tatínek měl z prvního manželství syna, ale ten byl o hodně starší, takže jsem se cítila hodně osamocená.


Máte už dospělé děti, dovedete si představit sebe sama jako babičku?

Dovedu. Myslím, že je to jakýsi života běh. Až jí budu, bude to fajn. Zatím babička nejsem.


Jak jste strávila den na Hodonínsku?
V Hodoníně jsem poprvé, prohlédli jsme si vinice v okolí Dubňan a bylo to tam móóóc hezké. Včera jsme ochutnávali od půlnoci do půl třetí víno a moc mi chutnalo.


Když udílíte rady, dobře a ráda, máte nějakou pro čtenáře Slovácka a hodonínského Deníku?

I v nejnuznější době, směj se sám sobě. A to přeji všem tady na Slovácku.

Autor: Jana Rybová

29.4.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Ženu před nemocnicí srazilo auto. Na přechodu pro chodce

Máte vy osobně zbrojní průkaz?
31

Mají se stavět mešity? Kandidáti odpovídali na 30 otázek ANO/NE, podívejte se

Cestu na Hrad propásl o den. Otto Chaloupka si dá pauzu

Jižní Morava – Příhraniční okresy jižní Moravy budou zřejmě i při druhé přímé volbě prezidenta České republiky bez místního kandidáta.

Vinařský kroj sklízí úspěchy. Od podzimu si ho objednalo několik desítek lidí

Jižní Morava - Desítky lidí si objednaly historicky první model vinařského obleku, který na podzim představil Svaz vinařů České republiky. Ušít si ho nechal například vinař z Pavlova na Břeclavsku Pavel Krška. „Fyzicky ho ještě nemám, ale určitě je to zajímavá věc, která by mohla přispět ke zvýšení pospolitosti vinařů,“ myslí si Krška, který je zároveň ředitelem Národního vinařského centra ve Valticích na Břeclavsku.

Nahradí nabíječku i wi-fi. Chytrá lavička v Mikulově inspiruje další města

Jižní Morava - Je to dobrá věc. Tak hodnotí chytrou lavičku v Mikulově na Břeclavsku jeden z dvojice tamních youtuberů Pimps Karel Šrámek. Od listopadu stojí nová technická vymoženost u základní školy v ulici Hraničářů. Zájemci si tam mohou zdarma dobít telefon nebo se připojit bezdrátově na internet.

Tabla prvňáčků: představíme žáky ze Základní a mateřské školy Mutěnice

Jižní Morava – Spolu se začátkem nového školního roku odstartoval ojedinělý projekt Deníku, který má ambice stát se stejně oblíbeným a úspěšným, jako jsou například Miminka – pravidelné série fotografií novorozeňat z českých porodnic. Seriál s fotkami prvňáčků najdete vždy ve středečním tištěném vydání Deníku Rovnost.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT