Hledání rodinných kořenů? Pátrat můžete i sami, důležitý je správný postup

Snad v každé rodině se tradují nejrůznější „zaručeně pravé“ historky o předcích. Že byli třeba šlechtického původu nebo to byli movití továrníci, kteří přišli „na buben“, či že kdysi dávno přicestovali do naší české kotliny z dalekých krajin. Chcete zjistit, jak to bylo doopravdy?

Neandertálci nám byli podobní více, než se myslelo. Jejich krev vědce překvapila

„Hledat příbuzné ze vzdálené minulosti je jako vrtat police,“ říká genealog Martin Kašpar. „Buďto to zkusíte sami, nebo si přivoláte odborníka. Hledat můžete po farních úřadech, matrikách i na internetu. Spousta informací je již v digitalizované podobě, ale ne všechny. Problém může nastat, když třeba nevíte, v jaké církvi váš vzdálený příbuzný byl.“

Pátrání tak může být dlouhé a složité a výsledek nejistý. Není třeba ale předem házet flintu do žita.

Volání rodu

„Začněte tím, že vyzpovídáte celou rodinu, babičky, dědečky. Zamyslete se také nad tím, co všechno o své rodině víte. Zapište si i to, co jste slyšeli z doslechu. Každý detail je důležitý. Můžete se ptát třeba i starousedlíků ve vesnici, odkud pocházejí vaši příbuzní,“ doporučuje genealog.

Nejvíce se samozřejmě dozvíte od nejstarších členů rodiny, ale může se najít i vzdálený příbuzný, který také rád pátrá po historii rodu a ví toho dost. Jejich vzpomínky často přinesou stěžejní informace pro zahájení bádání. Všechny informace si pečlivě zapisujte.

Také se pokuste shromáždit co nejvíce dokladů. Důležité jsou rodné, křestní, oddací, domovské či úmrtní listy. Právě domovské listy jsou jedním z nejčastějších dokumentů, které se v rodinách nacházejí. Domovské právo byl právní institut, který dokládal příslušnost ke konkrétní obci. Dnes by se dal připodobnit k trvalému pobytu. Domovské právo vzniklo se zavedením obecních samospráv v roce 1849 a každý občan mohl mít jen jedno.

Linie prapředků zemřelého prince Philipa se táhne až na Moravu, tvrdí badatel

„Na papír do ,rodinného stromu‘ si zakreslete všechno, co víte. Začněte u sebe a postupujte k rodičům, prarodičům a praprarodičům. Ze všeho nejdůležitější jsou data narození, sňatků nebo úmrtí a místa těchto událostí. Někdy musí stačit pouze data přibližná, která znáte z vyprávění, i ta jsou ale důležitá,“ doporučuje Martin Kašpar.

Když máte všechno po kupě, obraťte se na příslušné matriky a pusťte se do dobrodružného pátrání v dávných časech. Pokud nemáte čas, můžete se samozřejmě obrátit na genealoga, který bude hledat za vás. Někdy pátrání připomíná detektivku. Doklady jsou občas dost naškrábané a stačí nedávat dost pozor a můžete se hodně zmýlit.

„Když pan farář neměl úhledný rukopis nebo starý dokument není dobře čitelný, musí se hodně přemýšlet. Důležité je i znát tehdejší písmo a hodně ověřovat. Musíte také umět trochu latinu i němčinu, jinak se dobové záznamy ani nedají přečíst,“ upozorňuje Martin Kašpar. V genealogii je také důležité znát trochu dějiny a k získaným informacím přihlížet se soudností.

Barvitá historie

A kam ve svých pátráních došel Martin Kašpar? „Třeba do období cholery na Moravě. Měsíc po smrti manželky se tam muž oženil s její sestrou.

Chov poštovních holubů je mix pěkných i nervy drásajících pocitů, říká šéf svazu

Osudy lidí bývají někdy hodně spletité. V naší rodině jsme třeba měli dělostřelce, který k nám na Olomoucko dorazil z jižních Čech a už tu zůstal. Můj nejstarší předek, o kterém vím, se narodil v roce 1646.

Kamarádce jsem zase našel šlechtické předky a jiným jsem zase objevil příbuzenství s hercem Miroslavem Donutilem,“ usmívá se genealog, který se pátráním po předcích baví a živí už léta.