Kliknutím zvětšíteJsou to dva měsíce, co Hana Zagorová zemřela. Pouštěl jste si za tu dobu její písničky?
Samozřejmě a nejen písničky. Ke vzpomínkám patří i takové to prohrabování se fotkami, listování v knihách či sledování dokumentů, i když jsem je už viděl. Takhle to má asi každý, když ho opustí někdo blízký. V tom bezprostředním čase je asi zapotřebí utřídit si myšlenky, všechno si tak nějak poskládat.
Jakou má vaše skládačka tečku?
Možná to bude znít zvláštně, ale pozitivní. Hanka se dožila krásného věku, samozřejmě s tím podtitulem, že tu mohla být déle. Ale ona měla krásně naplněný, odžitý a prožitý život, o čemž svědčí písničky, knihy i pořady, které po sobě zanechala. A z toho mám hezký pocit.
Vy jste byl, dalo by se říct, osobním moderátorem Hany Zagorové. Snad všechny její akce jste uváděl. Jak jste se seznámili?
On to nikdo neví, ale když jsem byl mladý kluk, byl jsem členem jejího fanklubu. Tehdy jsem bydlel daleko od Prahy, neměl jsem tolik peněz, takže jsem si nemohl jen tak vyrazit do hlavního města na setkání s ní. Ale často jsem psal do klubového časopisu příspěvky.
Když jsem později začal pracovat pro rádio Helax na Opavsku, zajel jsem do místního divadla, kde měla Hanka koncert s pozvánkou, zda by nechtěla být hostem mého pořadu. Tam jsme se skamarádili a postupem času se začali vídat čím dál víc. Chodili jsme spolu na kafíčka, na šampíčka, jak šampaňskému ráda říkala Hanka, a jak jste to hezky pojmenovala, stal jsem se jejím dvorním moderátorem.
Honza Musil Hana Zagorová
Jaký byl váš vztah?
Pojily nás pracovní povinnosti, ale také kamarádství. Byli jsme naladěni na stejné psychické vlně, kdy jsme o sobě věděli. Když se něco dělo, poslali jsme si zprávu, zavolali si, zkrátka podpořili se vzájemně. Zároveň ale musím dodat, že Hanka měla řadu dalších kamarádů a bližších přátel, kteří s ní byli každý den a se kterými měla kontakty daleko aktivnější.
Byla vám Hana skutečně oporou? Ozvala se vám sama od sebe ve chvíli, kdy jste to potřeboval?
Stalo se to hned ve dvou životních etapách. Ta první se týká lásky. Měl jsem dlouhodobý vztah, který ale nevyšel, a jednou večer mi Hanka volala a řekla mi: „Ahoj Honzulko. Vím, že jsi smutný, ale to nemůžeš! Láska, která skončí, za trápení nestojí.“ A ještě dodala, že novou lásku určitě potkám. Já ale s nadsázkou oponoval, že nevím, kdo by mě ve čtyřiceti letech chtěl. A Hanka mi řekla, že ona sama poznala krásnou lásku až téměř v padesáti letech. Tou láskou byl samozřejmě Štefan Margita.
A měla pravdu. Lásku jste potkal.
To je právě to hezké, jak propojení mezi nebem a zemí funguje. Protože když jsem potkal svého Jakuba (Jakub Bialý, životní partner Honzy Musila, pozn. red.), tak se na mě Hanka usmála: „Já jsem ti říkala, že to přijde. A už to bude napořád.“
A ten druhý moment, kdy vás paní Zagorová podpořila?
To bylo, když jsem skončil v nemocnici. Hanka byla mezi prvními, kdo se mi ozval. Podporovala mě s tím, že to musím zvládnout, musím bojovat, že je to hlavně o psychice. A měla pravdu.
Opravdové české hvězdy bychom možná napočítali na prstech jedné ruky. Čím to bylo, že se paní Hana těšila po desetiletí takové popularitě a stále jí přibývali noví a mladí fanoušci?
Určitě je to díky jejím písním. Mladý člověk v Hance viděl buď maminku, nebo babičku, či jinou spřízněnou duši. Když začínala, psala sama sobě vážné texty. Sice se pak v jejím repertoáru objevilo i pár rozjuchaných diskotékových hitů, ale převážná většina písniček je složitějších a těžších textů, které jsou ze života, o lásce, prožívání. A já si myslím, že právě v tom se najdou všichni.
Navíc se její písně přenášejí z generace na generaci, proto tu s námi Hanka zůstane ještě dlouho. To je výhoda umělců, jejich díla po nich zůstávají. Je hodně zpěváků, kteří kdyby zpívat přestali, možná si toho pořádně ani nikdo nevšimne.
Honza Musil Hana Zagorová
Hana Zagorová se držela na špici přes padesát let a nebylo to jen o zpěvu. S takovým X faktorem, jak se teď říká, se člověk musí narodit?
Přesně tak. Ona měla talent, vrozenou empatii. A tím, že chtěla být herečkou a v začátcích jí také byla, tak v sobě měla jistou dávku odvahy a kuráže. To člověk na začátku potřebuje. Abyste uspěli, musíte se stát opravdu velmi silnou osobností, která si s úsměvem dokáže ukočírovat celý svůj tým. To Hanka uměla na milion procent.
A ten její faktor X je zkrátka dar, který když člověk má, může se stát legendou. Když ho mít nebudete, můžete dělat cokoliv a nebude to fungovat. Nechci se nikoho dotknout, ale spousta umělců z dřívější doby, které jsme znali a poslouchali, odešla a my na ně zapomněli. To se u Hanky nestane.
Co odešlo s Hanou Zagorovou?
Člověk, především člověk. Odešlo sluníčko, kus života a jistot. Myslím, že v každém z nás, nejen ve mně, zhasla jiskřička. Až přijde období Vánoc, vůbec si neumím představit, že nebude Lucerna s Hankou Zagorovou.
Rozhovor jste začala dotazem na její písně a až přijde čas Vánoc, tak o to víc si to budeme uvědomovat. Protože její písničky právě v tomto období navozují určitou dávku nostalgie, možná i trochu pesimismu. Ale to by Hanka nechtěla, ona milovala optimismus, naději a radost ze života.
Když už jste nakousl Vánoce, tak právě vánoční duet s Markem Ztraceným je jejím úplně posledním hitem, který natočila.
S Markem bylo všechno poslední. Jejich vystoupení v O2 Areně, kdy společně zazpívali hit Můj čas, bylo Hančino poslední vystoupení na veřejnosti. Jejich duet Vánoce jako dřív, ke kterému je i klip, byl také Hančiným posledním. Marek Ztracený udělal za Hančinou profesní etapou uměleckou tečku. A nádhernou.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
