Kliknutím zvětšíte„Moje biologická babička a děda byli umučeni v Auschwitzu a celé jejich rodiny s nimi. Nebylo tedy kde brát zdroje. Jejich osud v koncentráku jsem si vymyslel. A to bylo těžké popisovat peklo, které jsem stvořil ve svých představách,“ popisuje obtíže vzniku románu Žid Bergr Martin Komárek, s nímž se dlouhá léta známe, proto si v následujícím rozhovoru tykáme.
Jsi známý jako politický komentátor, jehož texty jsou vždy plné nadsázky a humoru, čím to, že tvoje aktuální kniha Žid Bergr je tak temná? Co tě k ní přivedlo?
Já jsem svým založením spíš tragický typ. To by ti jistě potvrdila moje žena. Můj psychoanalytik říká, že humor je jedna z mých obran proti úzkostem. Ale věř Freudovi! Jako člověk, živící se perem, jsem vždy zastával starou antickou moudrost o tom, že pokud chce být literát dobrý, musí umět komedii i tragédii. Nápad na knihu inspirovanou osudy mého táty Valtra Komárka, který se ve sklepě skrýval před koncentrákem, mám už dlouho. Netroufal jsem si, nebo jsem byl možná líný. Pak přišel covid a spousta dnů a večerů v izolaci. Tak jsem k tomu sedl. A mimochodem jistý humor tam je, byť nad hrobem. Je v dialozích židovských vězňů v Auschwitzu.
Inspiroval jsi se osudy vlastní rodiny. Jak těžké bylo bádat v tak temné osobní historii?
Já jsem vlastně ani nebádal, Žid Bergr je román, ne literatura faktu. Tátův silný příběh s neuvěřitelným šťastným koncem jsem znal. Osud židovského kluka, kterého se ujali chudí Komárkovi a vzali ho za vlastního. A s pomocí dalších hodných lidí z Hodonína ho zachránili před trýznivou smrtí. Vyprávěl mi o tom. Ani ten příběh jsem však nepopsal do písmene, ale vzal jsem jej po svém. Moje biologická babička a děda byli umučeni v Auschwitzu a celé jejich rodiny s nimi. Nebylo tedy kde brát zdroje. Jejich osud v koncentráku jsem si vymyslel. A to bylo těžké popisovat peklo, které jsem stvořil ve svých představách. Absolutní zlo dozorců a gestapáků. Navíc s krutým vědomím, že tohle peklo tu před pár lety bylo a nikde není záruka, že nepřijde znova.
Martin Komárek píše pro Deník komentáře, glosy, fejetony a satirické sloupky. Najdete je ZDE.
Události v koncentračním táboře přibližuješ dost sugestivně. Pracoval jsi s dobovými materiály, nebo jde o autorskou licenci?
Znám hodně sice bolestivých ale skvělých knih z toho děsného prostředí. Stačí jmenovat Arnošta Lustiga. Já nemám tu zkušenost, ba ani nejsem badatel. Vlastně jako by sám od sebe, aniž bych to plánoval, vyvstával přede mnou obraz hrůzy. Při psaní jsem měl noční můry z toho, co jsem vytvářel. Ale jako by mi to někdo našeptával a vedl mou ruku. Nemohl jsem přestat, i když jsem se hrozil toho, co popisuju. Ale nechtěl jsem čtenáře zahrnout jen samou černí. Je tam i vznešený cynický humor vězňů odsouzených k smrti. Hrdinské spiknutí, které má odstranit Himmlera. A velké city i odvaha těch, kdo malého Valina chránili. A chtěl jsem, aby to bylo napínavé a četlo se to jedním dechem.
V tvé knize se objevují i motivy, které se často s koncentrákem nespojují, přitom k tebou zmíněnému zneužívání dětí a mladistvých nejspíš určitě docházelo. Našel jsi nějaké zmínky?
Jak říkám, je to má vize absolutního zla. Systematické zneužívání malých holčiček je pro mě tím nejhorším, co si dovedu představit. Ano, s tím, že když vykonají svou příšernou službu pro Říši, budou zplynovány. A dospělí vězňové je do toho musejí zasvěcovat. Odporná dozorkyně Witsichlo je k tomu nutí sadistickým týráním.
Proč toto téma zrovna v tuto dobu? Cítíš, že ve společnosti opět rostou nebezpečné tendence směřující k podobné lidské katastrofě jako ve dvacátých, třicátých a čtyřicátých letech minulého století?
Svět visí na vlásku. Tyranie jsou lidnatější než Západ, i když pořád nemají vojenskou převahu. Jistě, když jsem to psal, byla pro mě válka na Ukrajině nepředstavitelnou. A přesto je tady. Cítím sílící nenávist a rostoucí strach. A bezradnost rozhodujících politiků. Není to šílené, když prezident, který prohrál volby, vyzve své příznivce k útoku na Kapitol? A nevznikne fanatická sekta zachránců planety? Mnoho lidí už nedokáže pod vlivem sociálních sítí odlišit rozumnou teorii od záměrné lži. Řečeno se Hrou o trůny: Zima se blíží.
Knihu jsi napsal, ale poprvé jsi se postavil i do role vydavatele. Jak odlišné to je?
Velice. Jako kapitalista jsem byl vůči autorovi nemilosrdný. Nedal jsem mu ani korunu honoráře. A nedám, i když kniha bude na trhu úspěšná, jak věřím. A nejen to. Autor je tak trochu nepečlivý bohém. Donutil jsem ho to třikrát předělat k úplné dokonalosti. Taky jsem se musel postarat o takové věci, jako je obálka, sazba a distribuce. Naštěstí jsem se setkal s báječnými lidmi, kteří nováčkovi v oboru pomohli. Můj vzácný přítel, umělec Jiří David, navrhl motiv obálky. Grafik a mnoho jiného Zdeněk Polách jí dal konečnou, řekl bych, že úžasnou podobu. Paní Šárka Nováková z Euromedie mi též nezištně radila, a nakonec dala knize důvěru a poměrně vysoký náklad přijala do distribuce. Hlavním motivem však byla má skvělá žena, která se v byznysu ladně pohybuje a mně tvrdí, že bych si nedokázal obchodem vydělat ani korunu. Tak jí chci dokázat, že jo.
Impulsem pro napsání knihy Žid Bergr byla i skutečnost, že prarodiče autora zahynuli v koncentračním táboře.
Zpátky k nacistickému Německu. V tehdejší době měly knihy a vůbec slovo výrazný vliv. Ostatně proto se knihy pálily. Jak vnímáš sílu slova v současnosti?
Před válkou a ještě dlouho po ní bylo slovo majetkem elit. Ty určovaly hlavní názorové proudy. Novináři s nimi souzněli, anebo proti nim bojovali, běžný člověk však musel přijmout názorové koridory, které mu vytyčili. Nejprv bolševici a krátce po nich a mnohem dokonaleji Hitler slovo brutálně znásilnili. Místo rozmluvy či sdělování pravdy nebo emocí jim sloužilo jako nástroj ničemné propagandy. V mírnější podobě jsme to zažívali před rokem 89 i my. Dnes je slovo v demokratické části světa opět svobodné. Jeho vliv se však poněkud ztrácí, neboť si je bere každý.
Samozřejmě mířím i k všeobecnému zmatení pojmů a vyprázdněnosti, které jsou pro veřejný diskurz klíčové. Tvůj komentář k současnosti z pozice člověka, který se slovem živí.
Teď nastalo změtení jazyků. Dívčina, která se vlní na sociální síti, může být mnohem vlivnější než vzdělaný novinář nebo slušný politik. Na jednu stranu je to úžasná demokracie, každý může vypálit svůj názor, kde chce. Bez ohledu na to, jak je blbý. A možná není. Kdo má odvahu to soudit? Na druhou stranu je to změtení jazyků. Bůh nás asi do něj uvrhl kvůli pýše, stejné jakou měli naši předkové, když chtěli vystavět věž do nebe.
Chápu, že máš za sebou čerstvý „porod“ této knihy, přesto: co chystáš dál?
Covidové večery byly dlouhé a nedaly se vyplnit jen příjemnými záležitostmi. Já jsem podivín. Přes den se živím psaním a po nocích si od něj odpočívám… psaním. Laskavý čtenář tohoto rozhovoru nechť posoudí, zda mi to leze na mozek. Takže jsem napsal ještě lehkou satiru o současném Česku. Pracovní název je poněkud provokativní: Dělal to Ježíš? A jako vystudovaný, leč od řemesla zběhlý filozof jsem se pokusil drze napsat svou „teorii všeho“. Teď jsem však pohlcen úplně jinou věcí. Píšu román Přemyslovci, který by měl být „českou verzí“ Hry o trůny. Ne nápodoba, chraň pánbůh. Osudy českých vladařů jsou nesmírně barvité. Duchem i krví.
Na závěr mi prosím dovol jednu politicko-komentátorskou otázku na tělo. Ty jsi byl v parlamentu za hnutí ANO Andreje Babiše, kterého také znáš. Jaké jsou podle tebe jeho šance na zvolení v blížící se prezidentské volbě? A jaký by byl Babiš prezident?
Dlouho jsem říkal, že Andrej Babiš do toho nepůjde, neboť druhé kolo nemůže vyhrát. Je dost voličů, kteří přijdou jen proto, že si nepřejí, aby byl na Hradě člověk souzený, podezřelý za spolupráce s StB a nemluvící dobře česky. Zmýlil jsem se. Pořád ale prorokuji, že vyhrát nemůže. Zmýlím se znovu?
A prezident? Měli jsme tu dvacet let dva sebestředné, byť výkonné machisty. Babiš by byl do třetice všeho zlého. Potřebujeme prezidentku nebo prezidenta milé, chápavé, slušné a civilizované.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
