Kliknutím zvětšíteStudovala například výtvarné umění v New Yorku a věnovala se figurální grafice. Hrála výborně na klavír i lyžovala. Působila také jako velvyslankyně v Austrálii a na Novém Zélandu, byla předsedkyní České komise pro UNESCO, pracovala jako senátorka a v roce 2003 kandidovala na prezidenta České republiky.
Jaroslava Moserová se narodila v roce 1930 v Praze, kde také v roce 2006 zemřela. V USA vystudovala střední školu a dva semestry výtvarného umění.
Své umělecké nadání ale na čas odsunula na vedlejší kolej, absolvovala lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a na umístěnku se dostala do Duchcova. Tady podle duchcovského novináře a regionálního historika Pavla Koukala strávila v duchcovské nemocnici na chirurgickém oddělení pět let a přijala i úvazek závodního lékaře na Dole Pokrok. Za obětavou práci při likvidaci důlního neštěstí tu získala čestné uznání.
Rozvíjela také svůj výtvarný talent, byla členkou lyžařského oddílu a společnost podle Koukala oslňovala jako výborná klavíristka.
Vědkyně a odbornice na popáleniny
Po návratu do Prahy získala místo na Klinice plastické chirurgie, což ovlivnilo její další profesní život, protože na oddělení popálenin pak pracovala 32 let. Odborná stáž na klinice v USA, kam byla v roce 1963 vybrána a umístěna do tamního vědeckého týmu pak, jak uvádí Wikipedie, nasměrovala lékařku k vědecké práci. Vedla výzkumnou skupinu pro léčbu popálenin, stala se docentkou, byla členkou Ústředního výboru Světové společnosti pro léčbu popálenin i autorkou mnoha vědeckých studií.
Jako specialistka a ošetřující lékařka byla také v roce 1969 svědkem posledních chvil Jana Palacha, který se rozhodl obětovat život a jako živá pochodeň vyburcovat veřejnost z nečinnosti.
Francise Češi milovali díky ní
Nejznámějším koníčkem Jaroslavy Moserové bylo překládání knih Dicka Francise z angličtiny. Začala s tím v 70. letech a stala se jeho dvorní překladatelkou. Díky jejímu skvělému překladu si čeští čtenáři jeho detektivky z dostihového prostředí zamilovali. Přeložila jich více než čtyřicet, a to včetně Francisova životopisu.
Nejraději měla, jak se v tisku vyjádřila, jeho knihu Reflex. Stali se z nich přátelé a několikrát se společně i se svými životními partnery setkali. Jaroslava Moserová říkala, že Francise zná možná lépe, než se znal on sám. S tím, že ani jemu, stejně jako hlavním hrdinům jeho knih nechybí odvaha, inteligence, nezbytný smysl pro fair play ani anglický humor.
Jaroslava Moserová ale nebyla jen překladatelka, ale také spisovatelka. Psala nejen vědecké publikace, ale jak uvádí Wikipedie, také knihy pro děti, povídky, filmové a divadelní scénáře. Své výtvarné nadání uplatnila u knihy "Atlas plastické chirgiue" prof. Františka Buriana a při ilustraci přebalu vlastní knihy "Historek - na koho se nezapomíná".
Do politiky se vrhla naplno
Po listopadu 1989 se Jaroslava Moserová začala naplno věnovat politice a diplomacii. Byla poslankyní, v letech 1991 až 1993 zastávala funkci velvyslankyně v Austrálii a na Novém Zélandu.
Dlouhodobě pracovala pro UNESCO. Byla místopředsedkyní Senátu Parlamentu ČR a v roce 2003 neúspěšně kandidovala na úřad prezidenta ČR proti Václavu Klausovi.
Ofina, brýle a smysl pro humor
Pro Jaroslavu Moserovou byla poznávacím znamením rovně střižená ofina, brýle a úsměv. Život brala s nadhledem a typickým humorem. V Českém rozhlase vzpomínala, jak ji jednou, bylo to právě uprostřed prezidentské kampaně, oslovil na Hlavním nádraží v Praze nějaký ošuntělý starší člověk.
„Ptal se, jestli já jsem já, a když jsem se přiznala, že jsem to opravdu já, řekl udiveně: vy ale nejste tak ošklivá jako v televizi. Pobavilo mne to,“ vzpomínala v pořadu z Archivu Plus Jaroslava Moserová.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
