Od 23. do 31. března 1939 probíhal na východním Slovensku ozbrojený konflikt, který vstoupil do dějin jako malá válka. Maďarské jednotky tam tehdy zaútočily na Slovensko z již okupované Podkarpatské Rusi. Nejvýznamnější nepřátelskou akcí se stal nálet proti Spišské Nové Vsi, kde byla hlavní základna slovenského letectva. Slovenští piloti se ale nedali bez boje.
Poté, co se československá armáda stáhla po tvrdých třídenních ústupových bojích z Podkarpatské Rusi, napadlo Maďarsko bez vyhlášení války slovenskou hranici s cílem posunout ji na výhodnější linii.
Slovenská vláda hned ostře protestovala a obrátila se na Adolfa Hitlera, aby zasáhl ve smyslu Ochranné smlouvy. Bezúspěšně, protože Maďaři svou akci s Němci předem konzultovali. Slovenský ministr obrany proto nařídil protiútok.
Hlavní základnou slovenského letectva na východě Slovenska byla v té době Spišská Nová Ves. Na zdejším letišti byly umístěny dvě slovenské stíhací letky, z nichž každá disponovala dvaceti československými jednomotorovými stíhacími dvouplošníky Avia, a dvě letky bombardovací, vybavené po dvaceti jednomotorových bombardovacích a pozorovacích letounech Letov.
Po rozpadu republiky ale odešli ze Slovenska čeští piloti, takže slovenská armáda musela v menším měřítku řešit podobný problém jako později britské Královské letectvo – měla letadla, ale chyběli jí do nich piloti. Při prvních informacích o možné invazi z Podkarpatské Rusi zbývalo ve Spišské Nové Vsi jen šest pilotů na letku. Narychlo je proto doplňovali příslušníci ostatních letek na Slovensku.
Ve čtvrtek 23. března 1939 v devět hodin ráno zjistil průzkumný roj tří slovenských pozorovacích letounů intenzivní nepřátelský postup. V jednu odpoledne proto začala ze Spišské Nové Vsi startovat proti nepřátelským jednotkám letadla s nákladem bomb. Jako první se jim podařilo zasáhnout oddíly dvou maďarských brigád, které na železničním nádraží ve východoslovenské obci Ulič vykládaly děla a materiál.
Nálety na Ulič pokračovaly dál, ale už ve tři odpoledne slavily první úspěch i maďarské síly: kulometem velké ráže zasáhly do hlavy velitele jedné z novospišských letek Jána Svetlíka, jehož letoun se zřítil severně od obce. V půl páté se Maďarům podařilo sestřelit další slovenské letadlo, jehož pilot sice dokázal ještě nouzově přistát, ale byl těžce zraněný a krátce po dosednutí zemřel. Jeho stroj poté zničili slovenští vojáci, aby nepadl do rukou nepříteli.
Ostatním slovenským letadlům se v tomto prvním střetnutí podařilo zlikvidovat několik maďarských automobilů a poškodit děla.
Poslední operační let prvního dne představoval osamělý útok jednoho bombardéru proti skupině maďarských tanků v Nižnej Rybnici, kde se podle pozdějšího hlášení dvoučlenné posádky podařilo zničit blíže neurčený počet tanků, ale pilot byl zraněn protiletadlovou palbou a opět musel nouzově přistát.
Letectvo výrazně přispělo ke zpomalení maďarského postupu, jenž se navečer 23. března zastavil v hloubce 10 až 15 kilometrů na slovenském území. K přímým střetům s nepřátelskými letadly ve vzduchu však ještě nedošlo. To se mělo hned druhý den změnit.
V pátek 24. března přešly kolem půl páté ráno slovenské pozemní jednotky pod velením českých důstojníků do protiútoku. Nebyly ale moc úspěšné, mimo jiné proto, že je nemohla podpořit letadla ze Spišské Nové Vsi, protože ranní mlha je nepustila do vzduchu.
Až v půl sedmé odstartovaly první tři bombardéry, s cílem pomoci pozemním jednotkám v oblasti Vyšných Remetů. Tady se dostaly do střetu s trojicí maďarských stíhaček. První vzdušný souboj začal a vítězství v něm slavili Maďaři. Sestřelili dvě letadla, což stálo život jednoho slovenského pilota.
Neúspěchem skončil i pokus bombardovat tanky v okolí obcí Tibava a Sobraniec. I tady se ze tří slovenských letounů vrátil do Spišské Nové Vsi jen jeden, zbývající dva musely v důsledku poškození protiletadlovou palbou nouzově přistát. Jeden pilot byl zajat, druhý stačil doletět za slovenské linie.
V té době už ale maďarské velení vědělo, že hlavní základnou slovenského letectva je právě Spišská Nová Ves. A rozhodlo se vyřadit ji mohutným náletem.
Rozkaz k náletu na Spišskou Novou Ves přišel v pátek 24. března po třetí hodině, vlastní akce měla proběhnout mezi pátou a půl šestou, kdy už měly být podle maďarských předpokladů na letišti soustředěny i posily z Piešťan – vyřazení letiště by tak umožnilo opanovat vzdušný prostor nad Slovenskem.
Maďarští letci měli z tohoto důvodu na celou přípravu i vlastní let jen něco přes dvě hodiny. Tenhle faktor začal hrát proti nim.
Přestože bylo pro nálet vyčleněno mimořádné množství 36 bombardérů a 27 doprovodných stíhaček, k jednomu veliteli pluku se v důsledku chvatu rozkaz k útoku vůbec nedostal, a tak jeho 18 bombardérů zůstalo na zemi.
Druhá skupina vzlétla, ale jeden bombardér odhodil pumy kvůli technické chybě už krátce po startu a několik dalších letadel se ztratilo, až jich pár nakonec bombardovalo omylem dokonce vlastní jednotky v Rožnavě.
Nad skutečně plánovaný cíl tak doletělo jen 10 až 12 maďarských bombardérů doprovázených devíti stíhačkami. Tato skupina pak začala skutečně slovenské letiště ničit a svrhla na ně celkem 900 pum. Řada náloží ale zapadla do rozmočené půdy a nevybuchla. Slovenské letecké síly sice utrpěly citelné ztráty – pumy zničily na zemi 11 letounů, jeden hangár, sklad dřeva a cihelnu – hlavní cíl náletu, jímž mělo být úplné vyřazení letiště z provozu, však splněn nebyl.
play_fill
Slováci začali okamžitě plánovat odvetný nálet na Budapešť, ale než k němu došlo, začala na nátlak Německa jednání o příměří, jež o pár dní později opravdu vstoupilo v platnost. V pátek 31. března 1939 byla podepsána dohoda o nové slovensko-maďarské hranici a pozemní i vzdušné boje skončily. Maďarsko získalo nejvýchodnější pás východního Slovenska se skoro 70 tisíci obyvatel, z nichž většina byla slovenské a rusínské národnosti.
Už o dva roky později se obě země, jak Maďarsko, tak Slovenský stát, zúčastnily po boku Německa útoku na Sovětský svaz…
PODCASTY A VIDEA
