Ha, to je důkaz. Vědec radí mládeži, jak zajistit otisky prstů

Detektiv ale musel nejprve otisk prstu z předmětu doličného, ať už to byla vražedná zbraň nebo klika od dveří vykradeného domu, takzvaně „sejmout“. Zkrátka otisk nějakým způsobem zviditelnit a zdokumentovat.

Způsobů, jak to udělat, zná historie kriminalistiky mnoho, mezi klasické patří zaprášení jemným práškem a nalepení na fólii. Jenže co když je povrch hrubý nebo členitý? Co když vražednou zbraní byl kámen s drsným povrchem? Tam už to s těmi prášky moc nejde…

Se Sokolem do života. Zapojit se může každá mateřská školka

Pojďme si vyzkoušet práci detektiva a vyzkoušet makromolekulární metodu sběru otisků prstů, která starou dobrou práškovou klasiku hravě strčí do kapsy!

Co budete potřebovat?

• vteřinové lepidlo
• malá skleněná lahvička s víčkem (lékovka)

Postup:

Strč prst do čisté a suché lékovky a udělej otisk na její stěnu zevnitř. Na dno lékovky kápni několik kapek vteřiňáku a zavři víčkem.

Za několik minut se tvůj původně neviditelný otisk začne barvit do běla tak, jako na obrázku.

Nevšední podívaná: zkuste s dětmi vytvořit svítící cukr

Vysvětlení

To, co ve vteřinovém lepidle lepí, je chemikálie zvaná kyanoakrylát. Je to bezbarvá kapalina, jejíž výpary štípou v nose a která velice ochotně polymerizuje a mění se na tuhý a pevný polymer, který tvoří hotový spoj lepených dílů.

A přesně to samé se stane, když se výpary kyanoakrylátu potkají s otiskem prstu obsahujícím mimo jiné vlhkost, mastnotu, zbytky proteinů a jiné nečistoty, které zmíněnou polymerizaci iniciují. Pak už stačí otisk jen nafotit a počítačově porovnat s databází podezřelých…