Když na Marsu poprvé přistála minilaboratoř. Program Viking byl přelomový

Měsíc byl pokořen, na řadě byl Mars. Rudý planetární soused Země představuje pro vesmírné agentury z celého světa velkou výzvu. Byť se vědci snažili o úspěšné přistání na této planetě již od šedesátých let, dlouho jejich úsilí vycházelo nazmar.

Pokud si člověk přečte seznam misí uskutečněných na Mars, až do poloviny sedmdesátých let minulého století většina z nich skončila neúspěchem - ať už je vyslali Američané, nebo Sověti. Postupně se ale na obzoru objevilo několik světlých okamžiků - americký Mariner 4 kolem Marsu proletěl, sovětský Mars 3 na něm dokonce přistál.

Nebeského rejnoka USA tajily celá léta. Neviditelný letoun změnil způsob boje

To nejpodstatnější v objevování Marsu se ovšem odehrálo přesně před 45 lety. První sonda z amerického programu Viking 20. července 1975 úspěšně přistála na Rudé planetě a ještě ve stejný den poslala na Zemi první fotky.

Program Viking, zahrnující dvě identické sondy - Viking 1 a Viking 2, se zařadil mezi vůbec nejúspěšnější mise na rudou planetu vůbec. Vždyť to byly právě tyto dva stroje, které lidstvu poskytly vědomostní základ o prostředí Marsu pro mnoho příštích let. A právě na základě jejich zjištění pak byly plánovány pozdější mise zaměřené již na ověření určitých konkrétností.

Bezos a jeho cesta do vesmíru: kdo bude na palubě, co let obnáší a další detaily

„Úkolem dvojčat z programu Viking bylo kromě pořizování fotografií Marsu a sběru vědeckých dat o povrchu planety vykonání tří vědeckých experimentů. Navrženy byly tyto pokusy tak, aby jejich výsledky ukázaly, zda jsou přítomny nějaké známky života," shrnuje web NASA.

Sondy s přistávacími moduly Viking 1 a Viking 2 byly opravdu přelomové. „Téměř vše, co se týkalo programu Viking, jsme dělali vůbec poprvé. NASA nikdy předtím se svým modulem úspěšně na jiné planetě nepřistála. Nikdy dříve nevybudovala miniaturní laboratoř, která by byla součástí modulu. Nikdy předtím nebyl postaven počítač, který by musel odolat takové zátěži, jaké byl vystaven na Vikingovi. Inženýři museli navrhnout věci, které nikdo jiný před nimi nedělal," shrnul pro web muzea Smithsonian kurátor instituce Matt Shindell.

Identická dvojčata 

Mise na Mars patřily a patří k tomu vůbec nejnákladnějšímu z repertoáru NASA. U programu Viking se to projevilo výrazně, vědci se totiž k rudé planetě rozhodli vyslat hned dvě sondy prakticky najednou. „Oba identické stroje Viking 1 a Viking 2 byly složeny z družicové sekce a přistávacího modulu. Viking 1 odstartoval 20. srpna 1975 a Viking 2 jej následoval 9. září stejného roku. Po téměř rok trvající cestě vstoupily na oběžnou dráhu Marsu a tam setrvaly asi měsíc," uvádí encyklopedie Britannica.

Vesmírné průkopnice. Ženy drží několik rekordů, jedné pomohla i Studená válka

Na oběžné dráze si sondy vyhlédly na Marsu vhodná místa pro přistání. Následně se od celku odpojily přistávací moduly. Přistály v rozmezí sedmi týdnů, na místa od sebe vzdálená 6,5 tisíce kilometrů. První z Vikingů přesně před 45 lety. Ještě v den přistání se odborníci i veřejnost dočkali zaslání prvních fotek.

Sondy zůstaly na oběžné dráze nadále, zajišťovaly spojení přistávacích modulů a operačního střediska na Zemi. Rovněž i ony zasílaly fotky rudé planety, přistávací moduly se soustředily spíše na vykonání experimentů.

Tvář Marsu

Fotodokumentace pořízená jak Vikingem 1, tak Vikingem 2, je velmi bohatá. Přistávací moduly a sondy již dokázaly pořizovat barevné fotky, díky čemuž si vědci i běžní lidé mohli prohlédnout Mars v jeho originálních farvách.

Již pět dní po přistání modulu Viking 1, 25. července 1976, sonda, která zůstala na oběžné dráze, pořídila jednu z nejslavnějších fotek. Říká se jí i Tvář Marsu, ve skutečnosti se však zachycená oblast nazývá Cydonia. Nachází se na severní polokouli rudé planety a přezdívku získala díky tomu, že na známé fotce se zdá jakoby se na povrchu Marsu nacházel lidský obličej.

Sondy ale samozřejmě pořídily i další cenné fotografické úlovky. „Vyfotily dva drobné měsíce Marsu - Deimos a Phobos," připomíná encyklopedie Britannica.

Robotické rameno 

Úkolem sond Viking 1 a Viking 2 samozřejmě nebylo pouze dokázat, že umí bezpečně přistát a fungovat na Marsu či pořizovat snímky. Po dobu fungování je čekalo rovněž vykonání řady experimentů - tento úkol se týkal přistávacích modulů. Cílem vědců bylo zjistit, zda na rudé planetě byl či je přítomný život. „Byl to právě modul Viking 1, který s využitím svého robotického ramena a speciální minilaboratoře, již měl v sobě zabudovanou, uskutečnil historicky první odběr vzorky půdy Marsu," připomíná web NASA.

Aby podobné experimenty mohl stroj vůbec vykonat, museli se odborníci z NASA vyspořádat třeba i s množstvím energie, jež vznikne při přistání modulu na povrchu Marsu. Jak již bylo zmíněno, stroje Viking 1 i Viking 2 byly přistávacími moduly a na rozdíl od pozdějších roverů se nemohly pohybovat po povrchu Marsu. Zjednodušeně řečeno, zatímco rovery - jako byl třeba Curiosity nebo je aktuální Perseverance - se po přistání na Marsu mohou po této planetě 'projet' a pohybovat se z místa na místo, u pouhých přistávacích modulů (v angličtině lander) se něco podobného nedá. Kam dosednou, tam setrvají po celou dobu svého fungování.

Jenže atmosféra Marsu neumožňuje hladké přistání modulu pouze za využití padáku. Aby se při dosednutí nepoškodil musí mít motory, které jeho přistání zbrzdí. „Jelikož měl modul Viking, ať už 1 či 2, hledat známky bývalého či současného života na Marsu, vědci se obávali, že silný motor určený pro hladké přistání může svým způsobem spálit povrch pod přistávacím modulem - a tím pádem zabít možné živé organismy," nastínil kurátor muzea Smithsonian Matt Shindell.

Sto dní na Marsu. Vozítko Perseverance už pořídilo řadu unikátních snímků

Při tvoření motorů pro přistání proto inženýři NASA museli být i v tomto případě velmi kreativní. Jejich úsilí se jim vrátilo, místa, kde moduly Viking 1 a Viking 2 přistály, zůstala nepoškozená. A i když výsledky vykonaných experimentů možná byly v jistém ohledu pro vědce zklamáním, rozhodně šlo o významné poznatky. „Viking 1 a ani druhá sonda nenašly žádné stopy života. Viking 1 ale pomohl lépe popsat prostředí na Marsu - ukázal, že jde o chladnou planetu s vulkanickou půdou a poskytl pozoruhodný důkaz o tom, že na planetě se kdysi nacházely řeky i velké záplavy," shrnuje web NASA.

Program Viking byl plánován s tím, že přistávací moduly a sondy budou fungovat 90 dnů po přistání. Jejich životnost ale nakonec byla mnohem větší a poznatky díky nim získávala NASA výrazně déle. „Sonda Viking 1 na oběžné dráze pokračovala v práci ještě čtyři roky a Mars za tuto dobu obletěla 1498krát. Svoji misi završila v srpnu 1980. Sonda Viking 2 pak na oběžné dráze rudé planety fungovala dokonce do 25. července 1978," uvádí NASA.

Přistávací moduly Viking 1 a Viking 2 přinášely vědcům na Zemi data ještě déle. „Jako jejich pohon byly využity radioizotopové termoelektrické generátory. Tato zařízení vytváří elektrickou energii z tepla, získaného přirozeným rozpadem plutónia. Tento zdroj energie umožnil dlouhodobé fungování strojů a jejich využití pro vědecké účely, které by jinak nebylo možné. Modul Viking 1 naposledy vysílal 11. listopadu 1982, poslední data z modulu Viking 2 přišla na Zemi 11. dubna 1980," uzavírá NASA.