Karetní a jiné hazardní hry se tajuplnými výrazy jen hemží. Stačí si zopakovat jejich názvy: mariáš, bridž, poker, kanasta, blackjack, pasiáns. U mariáše – aťLogo k seriálu Slovíčkaření.Zdroj: Deník/Jan Lakomý už lízaného, pauzíráku, nebo liciťáku – je řešení prosté. „Mariage“ znamená ve francouzštině svatbu, tedy nejdůležitější hlášku ve hře, takzvaných dvacet nebo čtyřicet, jde-li o trumfy. Dnes hlásíme čtyřicítku, jen když máme trumfového svrška a krále. U původních karet francouzského typu to však byla opravdová svatba krále s dámou.

Blejno zinkové

Pokeru zřejmě předcházela německá hra zvaná Pochspiel – podle slovíčka „pochen“, které mělo přibližně tentýž význam jako sloveso „blufovat“. Blackjack, u nás populárnější jako jedenadvacet, respektive „voko bere“, se rozšířil v polovině 19. století na amerických nalezištích zlata a stříbra. Jedním z nerostů, které zde prospektoři nacházeli, byl sfalerit (sulfid zinečnatý). Oni mu říkali „zincblende“, což tehdejší čeština opisuje pěkným výrazem „blejno zinkové“. Podobně, jako se károvému klukovi (kartě J) od dob zlaté horečky přezdívalo Jack of Diamonds, poctili kovkopové názvem zinkové směsi klíčovou doplňující kartu v blackjacku – tu, která rozhodne, zda trefíte 21 bodů, nebo jestli přestřelíte.Černé čtyřstěnné krystaly sfalerituČerné čtyřstěnné krystaly sfaleritu.Zdroj: Wikimedia Commons, Ivar Leidus, CC BY-SA 4.0

Bridž, který se v Británii kolem roku 1843 vyvinul z jednoduššího whistu, kupodivu neodvodil své jméno od anglického slova „bridge“ („most“). Ve skutečnosti jde o zkomoleninu názvu příbuzné ruské hry „birič“, považované za ruský whist. A aby toho nebylo málo, „birič“ je pro změnu zkomoleninou tureckého výrazu „bir-üç“ ve významu „jedna – tři“.

Kanasta v košíku

Poskočíme-li v čase do roku 1939, můžeme si představit, jak si v Montevideu, hlavním městě Uruguaye, krátí dlouhou chvíli dva přátelé: architekt Alberto Serrato a prokurátor Segundo Santos. Vymýšlejí novou hru s francouzskými kartami, v jejímž průběhu se oba snaží získat co nejvíce skupin sedmi karet stejné hodnoty, tedy takzvaných kanast. Na název „kanasta“ přišel Santos tak, že se podíval na košík, do něhož dvojice karty ukládala. „Canasta“ totiž ve španělštině opravdu není nic jiného než proutěný koš.

Luboš Čech, sběratel a předseda Klubu sběratelů kuriozit, má ve své sbírce i vložky značky Fab v originálním balení z roku 1938.
Kriminalista sbírá zámkové vložky, má jich skoro 3000. Ty vzácné můžete mít doma

O názvu francouzské hry pasiáns asi nemusíme dlouho přemýšlet. Víme, že při téhle zábavě pro jednoho jde hlavně o trpělivost („patience“). Obdobně i v americkém solitairu hraje partii sám se sebou samotář čili – solitér. Ale když už jsme u těch ďáblových obrázků, napadlo vás někdy, kde se vlastně vzalo eso? Odpověď zní, že kdysi dávno ve starém Římě se slovem „as“ nazývalo základní platidlo: nejprve to byla čtverhranná měděná destička, později mince s motivy býka, vepře nebo berana. Za vlády císaře Octaviana jste si mohli za jeden as koupit pět vajec, kdežto kilo vepřového stálo osm asů.

Vzpomínka na loupežníkaSchwarzer Peter-Museum im Ritterhaus.Schwarzer Peter-Museum im Ritterhaus.Zdroj: Wikimedia Commons, Ji-Elle, CC BY-SA 4.0

Velice zvláštní je původ žaludského esa, které všichni známe jako obrázek medvěda držícího v každé tlapě zlatý peníz. V kartách německého typu (takzvaných mariáškách) na sebe tato karta tradičně bere roli černého Petra. A stejnojmenná hra (Schwarzer Peter), oblíbená v rakouském soustátí už kolem roku 1850, možná odkazuje k dnes už zapomenutému loupežníkovi jménem Johann Peter Petri. Ten se při svých lumpárnách spolčoval s mnohem slavnějším lapkou Johannesem Bücklerem, kterého znala celá monarchie pod přezdívkou Schinderhannes.

Muchomůrka červená. Patří do košíku? U houbařů, kteří si chtějí léčit klouby ano
Muchomůrka červená jak ji neznáte: Inspiruje, otráví mouchy a uleví kloubům

Legenda praví, že když Petriho v roce 1811 konečně chytili a vsadili do vězení, vymyslel za mřížemi z nudy hru Černý Petr. Tak se mu totiž v podsvětí říkalo: „Der alte Schwarzpeter.“ Pravděpodobnější ale bude, že se tahle nekomplikovaná kratochvíle vyvinula z francouzské hry Vieux Garçon (Bakalář).

O čem je speciál Slovíčkaření

Některé výrazy člověku vrtají hlavou. Nelze je bezezbytku pochopit, pokud se nevydáme nazpět v čase a neprojdeme s nimi celou historii jejich vzniku, užití a proměn. Slůvka jako vůči, vesměs, zebvrubně. Nezní vám trochu tajemně? Určitá záhadnost je však jen pozůstatkem dávných, dnes už poněkud nesrozumitelných dob a zvyků.

Jakmile se vžijeme do myšlení našich předků, porozumíme i způsobu, jakým utvářeli českou řeč. A právě české řeči se věnuje seriál Deníku s názvem Slovíčkaření.

Facebook Deník Styl je tu pro každého.Facebook Deník Styl je tu pro každéhoZdroj: Deník/Denisa Lottmannová