Scénář ke zmíněné komedii napsal trampský hitmaker Jarka Mottl podle předlohy spisovatele Karla Poláčka. Werich tu zpívá známou písničku Šaty dělaj člověka. Ale už více než sto let před nimi vydal obrozenec Josef Jaroslav Langer alegorickou prózu s názvem Den v Kocourkově. Svým způsobem navazovalLogo k seriálu Slovíčkaření.Zdroj: Deník/Jan Lakomý na Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Také zde se setkáváme s postavou potníka a magickými brýlemi, které mu umožňují číst záznamy kocourkovských kronikářů.

Cesta vedoucí do Kocourkova je nezvykle dlouhá. Nikdo neví, kudy se tam jde a jak se tam dostat. Když se tam vypravěč jménem Všetýčka konečně ocitne, objeví městečko plné rázovitých mudrlantů, kteří například tvrdí, že blázni jsou lidé moudří a naopak. Neboť moudrý člověk jedná sám za sebe, a ne podle ostatních… Přirozeně šlo o kritiku poměrů v rakouském soustátí. Langer však přiznává, že ho inspiroval německý básník a dramatik Hans Sachs. Ten už v polovině 16. století napsal báseň Die Fünsinger Bauern, jež se do češtiny překládá jako Kocourkovští sedláci.

 Ilustrace k románu Klapzubova jedenáctka.
Seriál o češtině Slovíčkaření: Víte, kde se vzala mičuda? Je to pěkná humorka

Tradici tohoto příběhu v naší kultuře později upevnilo satirické hudební těleso Kocourkovští učitelé, ale hlavně knihaProkop Chocholoušek: Kocaurkow (titulní stránka, 1847).Prokop Chocholoušek: Kocaurkow (titulní stránka, 1847)Zdroj: Wikimedia Commons, neznámý autor, public domain Ondřeje Sekory Kronika města Kocourkova z roku 1947. Paralely k hnízdu plnému absurdně smýšlejících a konajících maloměšťáků spatřujeme již v antice – viz historky o městě Abdéra. V Anglii mělo podobně špatnou pověst fiktivní město Gotham a v Německu braniborská Schilda. Na Moravě dostalo černého Petra městečko Šilperk (Šimperk), od roku 1949 nazývané Štíty.

Bydleli byste raději v Kocourkově, nebo v Tramtárii? Popravdě řečeno, lepší život asi bude ve druhém z těchto zapadákovů. Ten je prostě jen strašně daleko. Zato v Kocourkově jsou lidé hrozně chytří… tedy vlastně hrozně hloupí. Copak jste neviděli film s Janem Werichem U nás v Kocourkově? 

V zemi Kokajské

S Tramtárií je věc složitější v tom smyslu, že nemůžeme ukázat na žádnou konkrétní destinaci. To jméno v sobě obsahuje jistotu čehosi nedosažitelného. Znalci se přou, zda výraz vznikl zkomolením slova Tatárie či Tartárie.

Nebo je snad odvozeninou latinského adjektiva „transylvanus“ ve významu „to, co je vzdálené“, doslova „za lesem“? Viz domov hraběte Drákuly, rumunská Transylvánie.

Německá obdoba Tramtárie se nazývá Šlarafie (Schlaraffenland). „Der Schlaraffe“ rovná se povaleč. Ovšem tady se dostáváme zase k trochu jiné pohádce. My ji známe ve formě vyprávění Jana Drdy o Dařbujánovi a Pandrholovi. Vybavujete si ten kraj, kde v potocích teče pivo a na stromech rostou jitrnice? Zkazky o vysněné zemi hojnosti, kde pečená kuřata létají lidem přímo do úst, slepice snášejí vajíčka naměkko a koláče jsou bez práce, patří do folkloru všech evropských národů.

Novodobé dějiny snah o uzákonění češtiny jako národního jazyka začínají u Josefa Dobrovského. Filologa, historika a zakladatele vědecké bohemistiky.
Čeština jako úřední jazyk: K uzákonění řeči vedla dlouhá a strastiplná cesta

Známe Pohádku o Šlarafii od bratří Grimmů i starofrancouzskou Povídku o Cucanii (Le Fabliau de Coquaigne) z doby kolem roku 1250. Původ slova Coquaigne se zřejmě odvozuje od názvu sladkých koláčků prodávaných na francouzských trzích. V Anglii se bájnému kraji říkalo Cockaigne – odtud označení lidové vrstvy východního Londýna, takzvaných Cockneys.

V básni neznámého autora O zemi Kokajské (The Land of Cokaygne) z první poloviny 14. století, původem snad z Irska, jsme zváni na procházku do míst, kde mniši dávají do těla opatům a jeptišky na pocestné vystrkují holou řiť.

Tam za mořem piva

Jan Neruda pro imaginární ráj navrhoval jméno Nikdesy. Země, kde z nebe prší sýr a za zboží se v krámech neplatí, inspirovala nejen spisovatele (báchorka o krajině zvané Hejsasa v Boccacciově Dekameronu), ale i malíře (obraz Pietera Brueghela V zemi peciválů) a hudební skladatele (Carl Orff zařadil do své kantáty Carmina burana pijáckou odrhovačku Ego sum abbas Cucaniensis – Já jsem opat z Cucanie).

Pieter Brueghel the Elder: The Land of Cockaigne (V zemi peciválů).Pieter Brueghel the Elder: The Land of Cockaigne (V zemi peciválů)Zdroj: Wikimedia Commons, Pieter Brueghel the Elder, public domain

Švédský Lubberland zůstal zvěčněn v anglicky zpívané kramářské baladě An Invitation to Lubberland (Lákání do země břichopásků) z roku 1685, která je považována za přímý zdroj americké písničky z dob Velké hospodářské krize Big Rock Candy Mountain. Čímž se kruh uzavírá, protože tuto oblíbenou odrhovačku převedl do češtiny Jan Werich pod názvem Za mořem piva.

O čem je speciál Slovíčkaření

Některé výrazy člověku vrtají hlavou. Nelze je bezezbytku pochopit, pokud se nevydáme nazpět v čase a neprojdeme s nimi celou historii jejich vzniku, užití a proměn. Slůvka jako vůči, vesměs, zebvrubně. Nezní vám trochu tajemně? Určitá záhadnost je však jen pozůstatkem dávných, dnes už poněkud nesrozumitelných dob a zvyků.

Jakmile se vžijeme do myšlení našich předků, porozumíme i způsobu, jakým utvářeli českou řeč. A právě české řeči se věnuje seriál Deníku s názvem Slovíčkaření.

Facebook Deník Styl je tu pro každého.Facebook Deník Styl je tu pro každéhoZdroj: Deník/Denisa Lottmannová