Všichni rodiče s napětím sledují úspěchy a pády a malé sportovce podporují. Finančně, emočně i logisticky. Někteří rodiče však očekávají úspěch, který sami nedosáhli. Tenkou hranici mezi chtěním a nezdravou ambicí nejeden z nich překročí. A tato cesta do pekel nemívá dobrý konec.

Odměna? Radost ze sportu 

O tom, jakou odměnu by měl nadějný olympionik dostat a jak škodlivé jsou přílišné ambice, promluvila Kateřina Kadlecová, trenérka plavání 3. třídy, bývalá závodní plavkyně a především matka patnáctiletého sportovce.

„Odměna je už samotný dobrý výkon – osobní rekord, medaile, porážka (hlavně neoblíbeného) soupeře, uznání rodičů, trenéra, kamarádů… V případě, že jde o nějaké důležité závody, určitě neuškodí i nějaká materiální odměna, jen se to, jako vždy a ve všem, nesmí přehánět…,“ říká.

Sama má s vítězstvím i porážkami zkušenosti z mládí. Podobně to prožívá se svým synem. Jako trenérka se často setkává s tím, že z nadšeného a nadějného sportovce se stane kupa neštěstí, pro kterou pohyb už není radostí, ale honbou za výsledky a úspěchem.

„Absolutní většina světové špičky ve sportu obecně trpí více či méně sportovní obsesí. U dětí se z radosti obsese může stát velmi snadno. Přehnané nároky rodičů, trenérů, snaha vyniknout mezi kamarády, spolužáky, být za hvězdu…Závislost na úspěchu je pořád závislost.“

Důvody vidí především v rodině a přehnaně ambiciózních rodičích. Děti se přirozeně snaží rodiče potěšit nebo splnit to, co po nich chtějí. Někdy ovšem může být tato představa dětí jen domnělá, kolikrát může stačit jen nějaká „hloupá poznámka“, kterou dítě pochopí jinak, než byla myšlena.

Pomoc je opravdu nutná

Důležité je nezavírat před problémem oči, ani ho nepodceňovat. Z dítěte se snadno stane neurotik, který musí vyhledat odbornou pomoc. Kateřina má jasno.

„Je nutné dítěti pomoct. Je to v zájmu jeho fyzického i psychického vývoje a zdraví. Komunikovat s ním, ptát se, vysvětlovat… Měli by zasáhnout rodiče ve spolupráci s trenérem, pokud si rodiče problém nepřipouští, měl by zasáhnout trenér. Osobně bych se s řešením tohoto problému nejdříve poradila s odborníkem (bez přítomnosti dítěte), někdy je velmi snadné nadělat více škody než užitku.“

Někdy je totiž jediným východiskem se sportem skončit. Což je velká škoda u každého. Z málokoho vyroste nový Phelps nebo Hašek, přesto by děti sport a láska k němu měly provázet až do dospělosti. Učí se tak radosti z výkonu i prohrám, pracovat a fungovat v týmu a hlavně se hýbou. A to je nejdůležitější.

Září patří dětem
Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu Hobby s dětmi, plnou rad a tipů, jak kvalitně trávit čas se svými dětmi.

Autor: (pp)