Stovka diváků proudila v sobotu v podvečer od návratí, přes kameny vydlážděno dvorku krytého hedvábím padáku ke stodole. „Je to jediné kamenné divadlo v okrese, je to Stodolní scéna v Blatnici pod svatým Antonínkem," prohlásí hned u pokladny Zdeněk Dubnička, který manželům s provozem neobvyklého kulturního stánku pomáhá.

Stodolní scéna si už našla své stálé příznivce. „Já jsem vznik uvítala. Rodiče bydlí vedle, mám kousek, když sem přijedu na návštěvu. Vesnice tak ožije něčím novým a jiným, co jinde nemají. Je to příjemné poslechnout si dobrou hudbu nebo se podívat se na skvělé divadlo," řekla Marie Pijáčková.

Vznik scény má podle manžela ženy vystupující na tomto místě v hlavní roli zcela prozaický důvod. „Manželka studovala v oboru a já jsem věděl, že stejně bude v divadle. Tak jsem se rozhodl, že jí ho udělám doma. Dnes přišla asi stovka lidí, je to pěkná návštěva," pronesl Erik Evják.

Diváci tam chodí také díky různorodosti uměleckých žánrů, na tento trend navazuje i letošní Stodolní scéna. Jejím patronem byl kytarista, zpěvák a skladatel Tomáš Vartecký, který slavnostní otevření potvrdil podpisem na stodolní sloup, konala se vernisáž fotografií Zdeňka Bila z Veselí nad Moravou a divadlo v prvním večeru reprezentoval mladý blatnický soubor Hrubá mouka.

Hrály kvalitní slovenské kapely Fridge Aside a lahůdkou na dobrou noc se stalo Jablko noci. „Je to úplně skvělé, první kapela byla takový jazzíček, moc pěkné. Vartecký byl také nadšený, teď se připravuje tahle alternativa, jsem rád, že něco podobného v regionu je," pochvaloval si při práci zvukař Martin Vavřík.

A nebyl sám, kdo si premiérový večer, kterým provázela herečka Bára Kocmánková, líbil. Klávesista a kytarista Jablka noci si naopak pochvaloval zvukaře. „Už jsme hráli ve stodole hráli někde na Slovensku, tady je to ale komornější a útulnější," přiznal Juro Smolenský.

A koncert mladých slovenských muzikantů stál za potlesk diváků, kteří přijeli i z Petrova, Lipova, Uherského Hradiště nebo veselí nad Moravou. A nechyběli ani místní. „Rádi sem zajdeme, jsme sousedi, stýkáme se a baví nás to, možná to někomu vadí, nám ne," uvedl při odchodu v policejní hodině soused Richard Vajdík.

První a jediná kamenná scéna v okrese Hodonín pomalu zhasínala reflektory. „Spíš kamennodřevená," usmívala se Evjáková, která je duší místa, které si zaslouží pozornost kulturní veřejnosti.

Když skončila školu, říkali jí přátelé, ať se přestěhuje do Bratislavy. „Ale tady se to se nedá opustit, to nepůjde, zamilovala jsem se do tohoto kraje i místa," zamyslela se Evjáková.

Ve druhé části léta spěje její nezávislé profesionální Divadlo oProti, které založila s kamarádkami absolventkami Vysoké školy múzických umění v Bratislavě v roce 2003 k další premiéře v inspirativním prostředí stodoly slováckého domku číslo 363. „Večer, když odejde většina diváků, ještě dlouho a krásně diskutujeme na dvoře o umění, školství, o velkých a malých lidech. Vedeme i další zajímavé rozhovory. I včera v nás rezonovala krásna hudba, seděli jsme vzadu obklopeni Zdeňkovými fotkami a měla jsem pocit, že to má přece jen nějaký smysl," napsala Evjáková.