To vše se uskutečnilo za přítomnosti indonéské ministryně školství a kultury a dalších organizací Federace indonéských folklorních festivalů. Hlavní myšlenkou se stala kultura, která stírá rozdíly mezi lidmi a sbližuje je. Festival byl ale také soutěžní. Třicetičlenná výprava souboru ze Strážnice předvedla tanec danaj a pak sedlácké a straňanské číslo. „Sice jsme se neumístili, ale všichni nás obdivovali, že i v našem věku pořád tancujeme," řekl vedoucí výpravy Zbyněk Kristoň.
V průměru totiž měli tanečníci ze Slovácka třiačtyřicet let. Všechny nadchla pořadatelská úroveň, s kterou se na Bali setkali. „Ubytovali nás v pětihvězdičkovém hotelu, což nás šokovalo. Jsme zvyklí na nocleh ve školách. Prostředí působilo fantasticky," prohlásil Kristoň.
Součástí festivalu byl také projekt z Jakarty. Jednalo se o balijský scénický tanec, ve kterém účinkovali dva tanečníci z každé delegace. Tu strážnickou zastupovali Jakub Říha a Petr Adamec, kteří dokonce oblékli speciální baletní oděvy. „Každý soubor nakonec předvedl svůj národní tanec na balijskou hudbu. Všichni jsme tak mluvili jedním jazykem," uvedla Míčková.
V závěru projektu se více než stovka tanečníků držela kolem ramen a zastřeným hlasem tamní zpěvačky se kolem nesla píseň Imagine od Johna Lennona. Kromě toho se uskutečnil také workshop na univerzitě, kde soubory všechny přítomné zájemce učily své tance. Věčně mladý Danaj vzbudil nejvíce pozornosti s jednoduchým tancem zvaným židovka. Na konec celého festivalu všichni vystoupili pro krále Ubudu.
Strážnická skupina se skládala ze čtyř muzikantů a šestadvaceti tanečníků. Dva kluci a jedna dívka se přidali ze souboru lidových písní a tanců Danaj. Čtyři páry tanečníků pocházely také ze seniorské části souboru Skaličan. Prvních pět míst obsadilo Polsko, Slovensko, Řecko, Bulharsko a Itálie.
