Keltským stupněm mladší doby železné v Hodoníně jsme se v předešlé části dostali do počátků tzv. protohistorického období, tedy epochy, u níž máme k dispozici první písemné prameny. Podle nich se dá usuzovat, že na Moravě, tedy i v našich končinách, sídlily kmeny Bójů, kteří jsou veřejnosti jistě dobře známí hlavně v Čechách, neboť podle nich vzniklo pojmenování Boiohaemum, a poté sem přišly kmeny Volků-Tektoságů. Lze také uvažovat o spojenectví s dalšími společenstvy, někdy i etnicky odlišnými, což bylo pro toto období zcela běžné.

Nad samostatnou politikou kmenových ústředí totiž převažovaly hospodářské vazby, při nichž nezastupitelnou roli hrálo peněžnictví.

Stříbrné mince

Dva zmíněné poklady stříbrných mincí odlišného původu ukazují na zřejmý nárůst významu hodonínského katastru jako strategického prostoru při přechodu přes řeku Moravu, která byla osou hlavní dálkové a obchodní komunikace celé země. Jeden z popsaných ukrytých souborů ražeb měl podle typu mincovního obrazu s hlavou a koněm zřetelnou vazbu na kmen Dáků, jejichž hlavní sídelní oblast se nacházela na území dnešního Rumunska.

Právě Dákové, příbuzní Thrákům sídlícím v dnešním Bulharsku, nejblíže tehdejším civilizačním střediskům antiky, se stali nakonec samotným Keltům osudní. Asi půlstoletí před zlomem letopočtu je na hlavu porazili a postupně zcela vytlačili ze středního Podunají. Antičtí autoři hovoří dokonce o tzv. bójské poušti, což naznačuje naprosté vylidnění této oblasti.

Druhý poklad pak vlastně předjímá, kdo bude ovlivňovat dějiny tohoto prostoru i nadále. Jde o sílící vliv vojensky i ekonomicky velmi zdatných Římanů, kteří jsou svým působením patrní i po ústupu keltské nadvlády. Ne nadarmo je pak následující historické období nazýváno dobou římskou nebo přesněji také římsko-barbarskou, protože hlavní iniciativu převzali po přelomu letopočtu kmeny Germánů.

Jejich civilizační úroveň však byla oproti předchozím obyvatelům mnohem nižší, celkový rozvoj byl zjevně utlumen, kupříkladu po výše vzpomínaném vlastním mincovnictví nezbyla ani památka.

Jedinými nálezy tohoto typu jsou na hodonínském území už jen římská platidla, tentokrát se však jedná většinou o ojedinělé objevy. Určitou výjimku představují dva nálezy, svého druhu opět jakési poklady, které dohromady obsahovaly dvanáct mincí. K nim lze smutně konstatovat nejen to, že neznáme okolnosti jejich objevu, což není v podobných případech až tak překvapující, ale bohužel přesněji doloženy zůstaly pouhé dvě mince – stříbrné denáry republikánského konzula z rodu Caepiů a císaře Augusta.

O jejich zachování se zasloužil kdo jiný než I. L. Červinka, v jehož sbírce našly později své místo jako součást vzácné numismatické části depozitáře Moravského zemského muzea.

Římské ražby

Nejpozději v první čtvrtině dvacátého století bylo objeveno osm dalších blíže neurčených římských ražeb, které naštěstí skončily ve sbírkách znovuobnoveného Masarykova muzea v Hodoníně. Dodnes však není jasné, komu za to vlastně vděčíme, navíc jistota nepanuje ani o místě jejich původu na hodonínském nebo snad i jiném katastru. Datum nálezu je doloženo u bronzového sestercia císaře Claudia z roku 1925, bez bližších údajů, a dále u stejného, tentokrát ale používáním značně otřelého nominálu císařovny Lucilly z roku 1932, který byl vyzvednut při regulaci moravního koryta.

Autor: JAROMÍR ŠMERDA