Kája Mařík je čtenářčin poklad

close Jarmila Rubešová, Olomouc info Zdroj: Jarmila Rubešová zoom_in Jarmila Rubešová, OlomoucJarmila Rubešová, Olomouc

Také jsem velký čtenář, a proto si dovolujizaslat vzpomínku na své dětství. Nevím, jestli je to ještě vhodné, když už je starápřes 70 let, ale je stále velmiživá v mých vzpomínkách. Ve svém předškolním věku se mi velmi věnoval můj tatínek, moc knih jsme doma neměli, tak si je půjčoval odsvých spolupracovníků a každý večer mi předčítal pohádky.

Moc jsem se vždy těšila do postýlky, co nového tozase uslyším. Úplně nejvíc jsem prožívala život malého školáka Káji Maříka od Felixe Háje. Poctivě jsem vyslechla všech sedm dílů a představovala jsem si, když dostanena velký svátek jednu nožičku párku a předem už postává před řeznictvím u výlohy. Mám to v sobě celý život jako ten nejúžasnější zážitek.

Hned v roce 1989, když svazky znovu vyšly knižně, jsemje koupila svým dětem, ale moc jsem nepochodila, koukaly se na sebe, jestli to myslím vážně, po třech stranách knihu odložily, ale já jemám schované jako poklad.PS. Mám také dokoupené vroce 1992 „PUMERANČE Káji Maříka“.

Mikeš se „dědí“ z generace na generaci

close Michaela Bartošová, Kolín info Zdroj: Michaela Bartošová zoom_in Michaela Bartošová, KolínMichaela Bartošová, Kolín

Bylo mi šest let, když mě táta přihlásil do dětského oddělení kolínské knihovny. Dobře se pamatuji, jak se vešlo vysokými dveřmi z chodby domístnosti, kde seděla u stolu paní knihovnice, a všude dokola byly regály plné dětských knížek a v další místnosti jich bylo ještě víc.

Myslím, že za členství se platilo pět korun a pak jsem dostala svou první průkazku. Od té doby jsem do knihovny chodila hodně často a vždycky jsem se na tu chvíli těšila. Milovala jsem Ladovu knihu O kocouru Mikešovi, dále Čapkovo Devatero pohádek, Drdovy Pohádky a spoustu dalších dětských knih, nicméně Mikeše jsem si půjčovala opakovaně a stal se mou nejmilejší knížkou.

Čas plynul a před rokem jsemdo kolínské dětské knihovny přivedla svou čtyřletou vnučku Evelínku (na fotografii). První knížka, kterou si odnášela, byl Kocour Mikeš. 

Vše bylo, jak má být

close Lada Hamerníková, knihovnice Městské knihovny Rajhrad info Zdroj: Lada Hamerníková zoom_in Lada Hamerníková, knihovnice Městské knihovny RajhradLada Hamerníková, knihovnice Městské knihovny Rajhrad

Jako dítě jsem milovala Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové. Přečetla jsem ji snad desetkrát. Hlavní hrdinka Lisa se stala mou virtuální kamarádkou a celé bullerbynské sídlo mým domovem. Všechno tam bylo tak nádherně přehledné, kamarádi trvalí, rodinná pospolitost neměnná, tradice se dodržovaly, dětská dobrodružství nebyla bombastická, ale realistická a mně blízká. Dodnes, když projíždím Švédskem, koukám na ty červené domečky na kopcích a dosazuji si do nich ty milé postavičky z mého dětství.

Zvědavá jako profesor

close Alice Drdová, Kolín info Zdroj: Alice Drdová zoom_in Alice Drdová, KolínAlice Drdová, Kolín

V dětství byla kniha Cesta do středu Země od Jula Verna mou nejoblíbenější. Dodnes zaujímá v mé knihovně jedno z čestných míst. Neuvěřitelně napínavý příběh o fantastického dobrodružství tří mužů je sám o sobě úžasný, ale to, co mě v knize oslovilo ze všeho nejvíce, byl profesor Otto Lidenbrock. Většina lidí ho vnímá pouze jako umíněného, tvrdohlavého a vznětlivého vědce, ale já osobně jsem byla jeho charakterem naprosto okouzlena. Jeho zápal a nadchnutí pro věci. Jeho cílevědomost, vytrvalost a především nebojácnost, se kterou se na výpravu vydal, je pro mě každodenní inspirací. Velmi také oceňuji to, jak je schopný propojit vědecké fakty s neomezenou fantazií. Nejspíš budu navždychtít být jako on. Odvážná a neustále zvědavá na to, co všechno mi může svět nabídnout. 

Výzva recitace

Dobrodružství Jana Komela ho provází po celý život

close Pavel Weingartner, Lučice info Zdroj: Pavel Weingartner zoom_in Pavel Weingartner, LučicePavel Weingartner, Lučice

Sama otázka v novinách mne překvapila. Na něco podobného jsem odpovídal naposledy u maturity – zkoušku jsem skládal češtiny a ruštiny – z jazyka i literatury. O čem jsem tehdy v roce 1985 musel mluvit, to už si nepamatuji. V domácím úkolu z předmětu literární seminář v posledním ročníku jsem měl otázku jako vy v novinách: napsat o oblíbené knize a jejím hrdinovi. To si dodnes pamatuji a asi bych to uvedl i dnes. Krátce před čtrnáctými narozeninami jsem byl na kontrole u zubního lékaře ve vedlejším městě – v Ledči nad Sázavou - a zaujala mne tam už za výkladem vystavená kniha M. V.Kratochvíla Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela. Hrdina vyprávění, mladík Jan Kornel, byl s několika kamarády ze středočeské vsi Mlčechvosty pod smyšlenou záminkou odeslán z domu. V nedaleké vsi pak byli proti své vůli odvedeni do vojska a museli v něm strávit zbytek třicetileté války. Na jejím konci se znovu setkal se svým bývalým velitelem, který se mu pomstil za předchozí spor obviněním z dezerce. Místo trestu – oběšení – byl s kamarádem prodán na galeje jako veslař. Jejich loď byla piráty potopena a pak se po letech různých peripetií mezi piráty mohl vrátit do rodné vsi. Tam bylo vše jiné než za jeho mládí. Jako invalida – přišel o jednu ruku se však v životě neztratil, získal práci jako hlídač vinic, oženil se a měl dva syny. Na svůj dobrodružný a strastiplný život vzpomínal z podnětu místního bakaláře. Příběh mne hned napoprvé získal svojí realističností a zřejmě i tím, že hrdina pocházel z naší vlasti, ze středních Čech. Roli hrála asi i „rozumná“ dramatičnost děje. Knihu mám stále v rodinné knihovně, četl jsem ji mnohokrát, naposledy loni, a oživil jsem si ji i nyní. Později na gymnáziu mne zaujaly jednak odborně historicky zpracované knihy o Leonardovi (František Jílek: Muž z Vinci) a Janu Keplerovi (Zdeněk Horský: Jan Kepler v Praze), jednak z ryzí beletrie knihy Hrabě Monte Christo (A. Dumas st.), příběh Jeana Valjeanav Bídnících (V. Hugo) a příběh Josefa Švejka ve známém románu Jaroslava Haška.

„Byl pro mě vzorem“

close Hana Zrůstová, Kolín info Zdroj: Hana Zrůstová zoom_in Hana Zrůstová, KolínHana Zrůstová, Kolín

V příštím roce mi bude 80 let, takže moje dětství už je opravdu hodně vzdálené. Ale vzpomínky zůstávají. Vždy jsem ráda četla, čtu a doufám, že ještě nějaký ten rok číst budu. Mým nejmilejším dětským knižním hrdinou byl Kája Mařík. Přečetla jsem všechny díly, které o něm spisovatelka Marie Černá (pod pseudonymem Felix Háj) napsala. Doma mám na památku 1. díl, vydaný v roce 1937. „Školák Kája Mařík“, malý chlapec z hájovny v brdských lesích, a jeho příhody mi učarovaly. Po přečtení prvního dílu jsem si od své sestřenice vypůjčila díly další a moc nerada jsem jí je vracela… Zbyl mi jen ten první. Dnešním dětem už by se příběh o Kájově dětství v přísně katolické rodině hajného a jeho upřímné přátelství se Zdeňou z lesovny asi nelíbil. Ale pro mě se stal vzorně vychovaný Kája vzorem, kterému jsem se chtěla podobat. Přestože se pak můj život ubíral jiným směrem než ten Kájův, snad jsem si přece jen z jeho povahy něco osvojila. Třeba přátelské vztahy k lidem a snaha pomáhat jim nezištně, aby jejich život byl pestřejší a radostnější. Což semi, myslím, daří dosud.

Návrat do dětských let

close Jan Machálek info Zdroj: Jan Machálek zoom_in Jan MachálekJan Machálek

Již od dětství je můj nejoblíbenější spisovatel pan Jaroslav Foglar a jeho knížky mě provázejí celým životem. Můj knižní hrdina není pouze jeden, ale hned celá pětice hochů z klubu Rychlých šípů, s kterými jsem procházel tajemná Stínadla, společně jsme pátrali po kůlně Jana Tleskače a snažili se najít posvátný hlavolam ježka v kleci. Prožíval jsem ta nádherná dobrodružství, a když dnes listuji knihou Záhada hlavolamu, vždy se vracím do těch krásných dětských let.

„Parťák po celé mládí“

close Marcela Gűttnerová, ředitelka knihovny info Zdroj: Marcela Gűttnerová zoom_in Marcela Gűttnerová, ředitelka knihovnyMarcela Gűttnerová, ředitelka knihovny Litvínov

Vinnetou byl pro mě největším hrdinou. Jeho statečnost, smysl pro čest a spravedlnost mě provázely celým mládím…

Vinnetou, můj dětský hrdina

close Marie Jurčíková z Holešova info Zdroj: Marie Jurčíková zoom_in Marie Jurčíková z HolešovaMarie Jurčíková z Holešova

Při pročítání Vašeho deníku z minulého týdne jsem narazila na výzvu o sdílení se se vzpomínkou na hrdinu z dětství náčelníka Apačů. Ihned jsem si vzpomněla, že skutečně takový zážitek mám a dá se říct, že z něho čerpám už celých 60 let. Filmy Karla Maye opravdu miluju a nejen pro perfektní obsazení hrdinů v hlavních rolích. Jak a proč jsem si tyto filmy zamilovala…?

Pocházím z malé dědiny na Třebíčsku, narodila jsem se v roce 1955 a Vinnetou byl zfilmován v roce 1963. Dostat se z Krahulova do kina do Třebíče byla pro mě naprosto nedostupná představa.. Přesto se mi této výsady díky Vinnetuovi dostalo. Film totiž chtěla vidět moje babička, která v té době měla již kolem 50ti roků. Ale přiznat se, že chce do kina na tento druh filmu, by ji  v tak malé dědině  mezi sousedy "neprošlo"…

A tak využila mě, vnučky a tvrdila, že mi chce splnit přání a proto se mnou obětavě do Třebíče do kina zajede.. Určitě netušila, že mě tak připoutá k těmto hrdinům na celý život…

Už jen to, že jsem se jako 8leté dítko dostala do kina a ještě na tak krásný barevný film mi zůstalo navždy vryté v paměti. Přečetla jsem všechny dostupné Mayovky a vím a celá rodina může potvrdit, že pokud je do programu  v současnosti zařazen Vinnetou, nebo jakékoliv pokračování jiné epizody s tímto hrdinou, od televize se nehnu.

Mám tyto filmy opravdu ráda a mám stále vystříhané a schované články o Vinnetuovi a jeho rudém bratru Old Shaterhandovi, Nšoči, Rybaně, Benkroftovi, Sam Havkensovi aj…Patří k nim i Hatátitlá nebo pověstná stříbrná puška atd. V roce 2000 jsem byla v Chorvatsku a  naskytla se mi možnost výletu na Plitvická jezera, k filmovým vodopádům  Stříbrného jezera,..

Nikdy bych si neodpustila, kdybych této možnosti, podívat se do míst, kde byl můj hrdina natáčen, nevyužila.. Opravdu jste mi díky této výzvě umožnily na chvíli se vrátit, do mého hlubokého dětství a vzpomenout si  na fígl, který babička použila, aby se na stará kolena mohla podívat na tak krásný film a mě tím zavázat vzpomínkou na celý život…

Děkuji Vám… 

Bylo nás pět

close Hana Nevrlá info Zdroj: Hana Nevrlá zoom_in Hana NevrláHana Nevrlá

Můj oblíbený hrdina z dětství byl Petr Bajza z Bylo nás pět. Petra jsem měla moc ráda především pro jeho veselou povahu a rošťáctví. Sama jsem jako dítě byla taková ta typická poslušná holčička a v Petrovi jsem viděla to, na co jsem já sama nikdy neměla odvahu. Líbil se mi jeho pohled na svět plný fantazie a doslova jsem hltala všechna jeho dobrodružství.

Pravěké dobrodružství

close Lidé čtete! info Zdroj: redakce Deníku zoom_in Lidé čtete!Larisa Nobilisová

Dobrý den, je milé v takových dnech jako ty naše dnešní dostat takový dopis. Narodila jsem se a vyrostla na Ukrajině. Moje máma se snažila zásobovat mě lepšími knihami dětské světové literatury, ale nejvíce mi "uvízla" v paměti kniha od francouzského autora Ernesta D' Ervilyi  "Dobrodružství pravěkého kluka". Pamatuji si, že jsem ji četla ve stylu "non stop", i několikrát týdně. Když dorůstali naši dětí, chtěli jsme ji s manželem koupit v češtině, aby mohli ji přečíst i dětem, ale zjistili jsme, že tady nebyla vydaná, a to jsme prohlíželi i antikvariát. A tak, bohužel, není možné se vyfotit s touto knihou. Ještě se mi zda, že jméno autora je ve skutečností tvůrčím jménem dvou bratrů, kteří psali spolu, už nepamatují, jak se jmenovali…