„Bargr zde postupně narušil patnáct větších i menších objektů, převážně neurčitých jam,“ informoval na webu Masarykova muzea archeolog František Kostrouch.
Archeologové se ve dvou případech pokusili zjistit, o jaké stavby se jedná. Jeden z nálezů pak označili za samostatně stojící zahloubenou pec o průměru jednoho metru.
„Pec mohla být potravinářská, rozhodně se v ní nezpracovávaly kovy, ani nesloužila k výpalu keramiky,“ uvedl Kostrouch. Podle podle něj mohl pec chránit lehčí přístřešek, což dokládají jamky po sloupech. Na dně topeniště, které má charakteristické sytě červené zbarvení od ohně, našli archeologové například torzo rozbitého hrnce.
Ve druhé odkryté památce archeologové rozpoznali velkou chatu zahloubenou v zemi, nazývanou polozemnice.
„V našem případě se nejedná o stavbu s běžným pravidelným obdélným půdorysem, ale o vcelku netradiční útvar s rozměry šestkrát pět metrů,“ přiblížil archeolog. Chata podle něj měla i sedlovou střechu, ze které se dochovaly pouze jámy po sloupech krovu.
Masažraví Kelti
Objevené obydlí ukrývalo i stovky střepů a torza nádob, které si Keltové vyráběli novou moderní technologií pomocí hrnčířského kruhu.
„Ze zajímavých nálezů mohu jmenovat například tři keramická kolečka s otvorem, masivní přeslen, zajímavou rytou a kolkovanou výzdobu na keramice a zejména velké množství zvířecích kostí, které svědčí o vysoké konzumaci masité stravy čejkovických Keltů,“ vyjmenoval František Kostrouch.
Archeologům se podařilo nalézt i pár předmětů ze železa, které bylo v té době vzácné a poměrnou novinkou. Jeden z nálezů může být částí spony z oděvu. Že se Keltové věnovali i řemeslným aktivitám, svědčí poměrně častý nález metalurgické struzky.
Nález osady v Čejkovicích je dalším z přibližně pěti set sídlišť, jež už archeologové zaznamenali do mapy keltského osídlení Moravy. Potok Prušáka si Keltové oblíbili na více místech. Jeho přítoky lemovala řada dalších osad, přičemž ta nejbližší se od nového naleziště nachází pouhých osm set metrů.
