Od toho se má následně odvíjet, kdo povede bedlivě sledovanou organizaci, tedy kulturní dům. Střídání šéfů v jeho ředitelském křesle opakovaně provází vypjaté emoce. Naposledy po přibližně dvou letech skončil Adam Procházka, před ním dokonce na podporu odvolaného Marcela Římáka vznikla petice. Pakliže se podíváme ještě dál, objeví se jméno Lucie Hostačné a dění ohledně stížnosti na údajné fyzické napadení a vzájemné podávání trestních oznámení mezi ní a tehdejším garantem „kulturáku“.

Každý z ředitelů byl jiný a kulturu ve městě velikosti Hodonína s pětadvaceti tisíci obyvateli vnímal odlišně. Jak má tedy vypadat dál? Rozhodne o tom radnice poté, co v přislíbeném výběrovém řízení zvolí stálého ředitele. Do té doby je jím jmenovaný Petr Hruška.

Můžeme si pomoci srovnáním ze sportu. Pakliže fotbalový klub funguje správně, má dlouhodobou koncepci a podle toho volí i trenéra. Chce progresivní kombinační hru? Sáhne po Pepu Guardiolovi. Sází na tuhou defenzivu? Vezme Diega Simeoneho. Doufá v druhý dech? Volba padne na Joseho Mourinha. Kombinování vizí a stylů přináší pouze chaos a zklamání.

Hodonín musí vědět, jestli chce kulturu s kvalitními umělci, nároky na publikum a lákat návštěvníky z okolí, nebo se například více uzavřít pro sebe. Vydatnou nápovědou je odpověď na to, co od kultury chtějí a co si pod ní představují zejména místní. Jsou to divadla, koncerty, výstavy, literatura, filmové premiéry? Nebo spíše společenské akce typu koštů, událostí pro rodiny s dětmi, folklor a sem tam rocková show?

Tvrdá data to neukáží, lokalizovaný průzkum pro Hodonín neexistuje. Nicméně zkušenosti nastiňují, že Hodonín je většinově spíše městem pro druhou variantu. Je to špatně? Ne. Město je takové, jací jsou jeho obyvatelé. A preference obyvatel = kulturní dění v místě, kde žijí.