Ten však dění v orchestru neřídí od dirigenstkého pultíku, nýbrž ze své židle ve skupině violoncell. Věří totiž, že hra bez dirigenta udržuje všechny muzikanty pořád ve střehu. „Chci, aby se hráči naučili vnímat, co se děje kolem nich.

Aby znali nejen svůj part, ale také to, co hrají ostatní. Když před nimi nikdo nestojí, musí se spoléhat jen sami na sebe a dávat pořád pozor. Tím se dá snáze docílit toho, že muzikanti cítí muziku jednotně,“ vysvětluje zvláštnost tohoto komorního orchestru Jan Sáraz.

Kyjovský komorní orchestr sdružuje asi dvacet mladých lidí ve věku od třinácti do třiadvaceti let, kteří chtějí aktivně provozovat vážnou hudbu. „Jsme tam samí mladí lidé. Našemu vedoucímu je sice přes padesát, ale ze všech ostatních jsem nejstarší já a mně je třiadvacet,“ říká Lukáš Hrubý, který v orchestru hraje sedm let. Za celou dobu činnosti prošlo orchestrem asi sedmdesát lidí.

Z některých se stali i manželé. „Dokonce už chodíme i na svatby. Například jeden flétnista si vzal violistku. Nebo tam máme jeden pár, který se díky orchestru poznal a tvrdí, že jejich společný život je s orchestrem natolik spjatý, že si jej bez něj už ani nedokáží představit,“ prozrazuje Sáraz. Mezi neprofesionálními orchestry je Kyjovský komorní orchestr uznávaným ansáblem.

Už čtyřikrát se zúčastnil Národního festivalu neprofesionálních orchestrů a jeho vedoucí je zároveň ředitelem jedné z etap přehlídky. Ve svém repertoáru se snaží zachovat pestrost, hraje vše od hudby barokní až po současnou.

Orchestr zkouší jedenkrát týdně a kromě toho jezdí každoročně na soustředění, kde připravuje program na další sezonu. Vyjíždí také do zahraničí, ovšem za zcela mimořádné považuje Jan Sáraz premiérové koncerty ve Vlkoši.

„Když jsme začínali, tak se k nám tato obec nádherně zachovala. Rozhodli jsme se, že všechny premiéry budeme hrát ve Vlkoši. A to stále trvá,“ přiblížuje vedoucí orchestru. Mezi vedoucím a členy hudebního seskupení fungují dobré vztahy.

Vzájemně se podporují a důvěřují si. „Orchestr mě v životě několikrát podržel. Tvrdím, že kdyby se mně v životě nepodařilo nic jiného, než postavit tento orchestr se vším, co se na něj váže, můj život stál za to,“ vyjadřuje svůj vztah k souboru Jan Sáraz.

Lukáš Hrubý na svém vedoucím oceňuje tvůrčí a vůdčí osobnost. „Nebýt jeho, brzo by to skončilo. Nic bych na orchestru neměnil,“ zamyslel se Hrubý.