Může za to žena. Přesněji, ta Borovičkova, že se tahle kultovní kapela a pro mnohé symbol mládí dala zase dohromady. Po dvaceti letech stará Argema znovu ožívá pod názvem ExArgema. O tom, jak se to semlelo, jak se připravují na koncerty a konečně i na kvalitní vydání CD Velká Morava, vypráví bratři Holomáčovi.

První otázka je jasná: jak vznikla myšlenka dát se po dvaceti letech znovu dohromady?
Pepa: Velkou roli sehrála Slávkova žena Hanka. Ta, když od syna Davida zjistila, jak si fanoušci po internetu přeposílají staré a zvukově nekvalitní nahrávky z koncertu Velká Morava, prohlásila: „Slávku, nechtěli byste to dát po těch letech dohromady a tu desku těm lidem natočit?“ Víte, my jsme se o dění kolem Argemy moc nezajímali, takže jsme ani netušili, co se kolem Velké Moravy děje. Já jsem byl v roce 1997 z Argemy „odejit“ jako mnozí přede mnou i po mně a tehdy jsem prohlásil, že již nikdy na baskytaru nesáhnu a od studiové práce na Bobrovém albu Argemaniak jsem ji do ruky nevzal. Proto, když mně Slávek volal, že již je dohodnutý s Bobrem a Pavlem Hulatou, byla moje prvotní reakce zamítavá. Nicméně jsem si nechal poslat ty nahrávky, a to rozhodlo. Přišlo mně docela škoda, že tato nahrávka nespatřila světlo světa v důstojnějším kabátě, než jak ji amatérsky a bez souhlasu bývalých členů vydala současná Argema.

První schůzka zakládajících členů Argemy měla proběhnout tajně zhruba před rokem v čejkovické tvrzi. Věřili jste tehdy, že myšlenku na comeback dotáhnete do konce a koncert uspořádáte?
Karel: Schůzka v Čejkovicích nebyla první a byla tajná jenom pro fandy staré Argemy. Schůzku jsem zorganizoval u příležitosti 25. výročí prvního koncertu Argemy v roce 1983, jako zakládající člen, manažer a první šéf Argemy, kam jsem pozval všechny bývalé Argemáky. Na setkání bylo rozhodnuto, že do celého projektu znovu vstoupím i já, aby muzikanti měli klidnou hlavu a čas na zkoušení. To byl březen 2008.
Pepa: Ta úplně první proběhla několik měsíců před tím v Uherském Hradišti ve složení Slávek, Bobr, Pavel a já. Tam jsme se v podstatě dohodli, že nějak začneme, že seženeme nějakého bubeníka a že každý si skladby nastuduje doma. A jestli jsme tomu věřili? Samozřejmě. My jsme si ani v minulosti nekladli jednoduché cíle.

První společná zkouška se uskutečnila až letos 5. května. Co přípravy zdrželo?
Karel: Tak ona ta zkouška byla první a společná jenom v tom, že se jí poprvé zúčastnil zpěvák Zbyněk „Bobr“ Horák, který nejdříve účast na projektu odmítl. Rok 2008 byl obdobím vymýšlení a zkoušení nových nápadů do skladeb, nová sóla. Napsali jsme dvě nové skladby. Naplno se začalo zkoušet až s příchodem stálého bubeníka Igora Mokroše v únoru 2009.

Když jste spolu po letech poprvé zkoušeli, co vás při tom napadlo? Jak vám to šlo?
Pepa: Víte, dvacet let, v mém případě dvanáct, je hrozně dlouhá doba. Prsty si odvyknou a již neběhají tak jako tehdy. Je to ale otázka cviku, a to se dá lehce dohonit. Hudebně jsme nezestárli, ale vyzráli, to rockové srdíčko začalo opět bušit. Skladby Velké Moravy byly instrumentálně a aranžersky velmi náročné, proto je taky kapely po nás moc nehrály, a když ano, tak v nějaké jednoduché podobě. I nám po těch letech dělalo problém vzpomenout si, jak jsme to tehdy vlastně hráli. Na to žádná kapela nikdy nemůže přijít, na to přijdou jen autoři, protože se jim to někde v těch mozkových závitech vyjeví.
Karel: Za sebe můžu říci, že když jsem poprvé přijel na zkoušku a kluci mně zahráli skladbu Moravská svatba, vlila se mi do žil nová krev a chuť dotáhnout tento projekt do zdárného konce, přestože je to při mém povolání dost časově náročné.

Na svých webových stránkách vysvětlujete, že vydání CD Velká Morava považujete za splátku dluhu. Jak to bylo, proč jste skladby nevydali?
Karel: Vydání desky bylo v roce 1989 zakázáno tehdejší komunistickou nomenklaturou.
Pepa: Ano, vadily jim především texty typu „…končí říše nesmírná, končí hrdý stát…“. Vidíte, my to věděli už v roce 1987, kdy jsme Velkou Moravu skládali.

Už jste oznámili termín koncertu na 13. června a jak jste slibovali, místo konání není daleko od Uherského Hradiště ani od Hodonína. Kde přesně ve Bzenci bude a jakou očekáváte účast?
Karel: Takže koncert se uskuteční letos 13. června v zámeckém areálu ve Bzenci. Po dvaceti letech se těžko odhaduje, kolik lidí bude ještě naše tvorba zajímat, ale budeme rádi, když jich přijde více nežpět set. Za úspěch bych považoval tisíc fanoušků.

Zkoušíte prý v Hodoníně a Kyjově. Jak často?
Pepa: Původně jsme zkoušeli jedenkrát týdně v Kyjově ve zkušebně, kde zkoušelo dalších pět kapel. Když jsme potřebovali zvýšit frekvenci zkoušení na třikrát týdně, nastal problém s volnou zkušebnou. Proto jsme začali zkoušet i v Hodoníně ve zkušebně bubeníkovy další kapely. Jezdím na zkoušky až z Přerova, takže třikrát týdně je i tak časově náročné.

Složení kapely se měnilo z různých důvodů v podstatě každý rok. Mezi těmi, co s Argemou začínali v roce 1982, byli ale kytarista Stanislav Borovička, bubeník Josef Pavka, baskytarista Oldřich Gistr a zpěváci Zbyněk Bobr Horák a Jaroslav Pavelka. Texty jste psal vy, Karle, jako manažer, šéf kapely, dvorní textař. V jaké sestavě vystoupíte na koncertu?
Karel: Ze zakládajících členů to budu pouze já, jako manažer, kytarista Slávek Borovička a jako host Bobr. Ostatní prošli Argemou v letech 1984 -89. Je to můj bratr Pepa na baskytaru, kytarista Pavel Hulata a zpěvák Rosťa Fojtík. S vokály nám bude pomáhat zpěvačka Lenka Kůřilová. Jediným neargemákem v této sestavě bude bubeník Igor Mokroš. Budiž mu ke cti, že v mládí byl velkým fandou nynějších spoluhráčů.
Pepa: Ano, dokonce coby třináctiletý klučina byl za mnou po koncertě pro plakát, který jsem mu ale již z neznámých důvodů nepřinesl, tak mu jej dlužím a budu mu ho muset dát, až je vytiskneme. Je ale velkou výhodou, že naše skladby poslouchal, někdy je zná lépe než my a je schopen je zahrát zplacu, bez předchozího zkoušení. Byla to dobrá volba, že jsme si vybrali právě jeho.

Na webu se hodně diskutovalo o Bobrovi. Ten má vystoupit pouze jako host. I staří příznivci se trochu obávají, jestli to bez něj bude ono?
Karel: Ale on bude na pódiu po celou dobu koncertu, jenom nebude hlavní zpěvák a vystupuje také za jiných finančních podmínek, takže není stálým členem uskupení ExArgema.
Pepa: Bobr je hudební ikona, která ke staré Argemě patří. Cítíme to tak všichni a on taky. Jsem přesvědčen, že tak, jak to ve Bzenci zamýšlíme udělat s ním a s Rosťou, bude pro fanoušky opravdová lahůdka. Oba jsou výborní zpěváci s jinak zabarveným hlasem, a to je dobře.

Další často diskutované téma na webu je současná Argema. Jak se vám jejich hudba líbí? Má s vámi ještě vůbec něco společného?
Karel: Protože Argema je tak trochu i moje dítě, jsem spokojený, kam to až dotáhla, přestože se odklonila od mých „otcovských“ představ. Proto také vznikla ExArgema, aby ukázala, jaká byla Argema v letech 1982 – 89. Společného máme snad jen to, že používají původní název a hrají (a vydávají) některé skladby, které jsem složil společně s Bobrem.
Pepa: Víte, v diskuzi na www.exargema.cz nás někdo obvinil, že snad parazitujeme na současné Argemě. Chtěl bych zdůraznit, že ExArgema nečerpá z potenciálu současné Argemy, my navazujeme na vlastní historii. Myslím, že inteligentní fanoušek si v tom udělá jasno.

To stoprocentně. Já mám jasno, sama jsem při vaší hudbě jako mladá holka šílela na zábavách. V devadesátých letech, kdy se skladby kapely staly popovější, se mi možná asi právě proto Argema vzdálila. Písně jako Jarošovský pivovar či Tohle je ráj mi už starou dobrou Argemu moc nepřipomínaly. Paradoxně pak začala u Čecháčků sbírat ceny… Mrzelo vás někdy, že jste u toho nebyli?
Karel: Nemrzí mě, že jsem nebyl u Jarošovského pivovaru, a klukům jsem úspěch přál. Mám také svůj hit, a tím je Vyznání, které je slyšet v rádiích neustále již několik let. Mrzí mě ale, že jsem si vás v té době nevšiml, jak pod pódiem šílíte!!
Pepa: Já jsem se do Argemy vrátil až po „Jarošovu“, takže jsem pár desek a hitů zažil, ale nejblíže mému rockovému srdíčku z těch desek je album Z Prlova do New York City, kde se projevil velký vliv tehdejšího kytaristy indiánského původu Edwina Sallase. Argema to nedělá špatně, dělá to tak, jak to cítí. A my to prostě cítíme jinak. Kdo dnes dokáže s jistotou říct, že by Argema nebyla dál, kdyby zůstala v původní sestavě bez odklonu od původní tvorby? Vždyť my tu 1.ligu hráli v Čechách i na Slovensku už tehdy.

Máte nyní větší ambice, než jen uskutečnit koncert po dvaceti letech a vydat CD Velká Morava? Chcete začít znovu koncertovat?
Karel: Původní plán byl vydat CD Velká Morava a uspořádat tři koncerty. Postupně jsme přehodnocovali naše plány, ale zařídíme se až podle zájmu o koncerty a naše skladby. V současné době mám potvrzeno sedm koncertů po celé republice.
Pepa: Ale může se stát, že ten první bude jedinečný a neopakovatelný. Nikam nespěcháme, nemusíme hrát za každou cenu.

Mimochodem, kdy bude nové CD na světě? Už na koncertě?
Karel: Na koncertě nebude, protože jsme dali přednost přípravě koncertů. CD bude až někdy v říjnu.
Pepa: Chceme, aby CD bylo opravdu dobré, a to se nedá tvořit ve stresu z příprav na vystupování.

Jaké skladby uslyší diváci ve Bzenci? Mohou se těšit i na známé staré hity Vyznání, Barová zpěvačka či Jsem jaký jsem?
Karel: Co se týká koncertu ve Bzenci, tak se fandové můžou těšit na program Velká Morava, rozšířený o dvě skladby. Součástí koncertu budou i staré hity Barová zpěvačka, Dávej pozor na normální lidi, Můj svět. Dlouhé roky, On byl král a další. Vyznání jsme nechtěli zařadit do programu, ale byl jsem tak přemlouván jednou fanynkou, že nakonec to možná uděláme.

Jak vznikla Velká Morava a proč vás právě toto období českých dějin inspirovalo?
Pepa: Tento koncertní program vznikl někdy v průběhu roku 1987. Argema do té doby dělala klasické rockové písničky, které ale tematicky neměly společnou nosnou linku. Prostě jsme zpívali o všem možném, co nás napadlo. Neříkám, že to bylo špatně, fanoušci si našli každý to své. Každý rok jsme se zúčastňovali různých soutěžních přehlídek a vždycky jsme přišli s něčím novým, čím jsme ostatním kapelám vzali vítr z plachet. Další rok ostatní kapely udělaly to, co my vloni, ale my zase přišli s něčím novým. A tak nějak jsme logicky dospěli až k rozhodnutí udělat koncertní program, který by byl tematicky zaměřený na určitou epochu našeho národa a byl by ve velkém stylu, s pořádnou aparaturou a kulisami. Logicky z toho vyplynulo téma Velké Moravy. Všichni jsme Moraváci, tak co jiného? Téma se dá krásně hudebně zpracovat do metalového hávu a v textech se mohli textaři přímo vyřádit. Samozřejmě, vyřádili se natolik, že se to komoušovi moc nelíbilo. Naštěstí i fanoušci rychle poznali, co jsme jim v textech chtěli sdělit. Dvojsmyslnost textů vyjadřovala naši tehdejší nespokojenost se situací v našem státě. A Velká Morava, to byla naše malá revolta proti režimu.
Karel: Doplním bráchu jen o skutečnost, že s nápadem na Velkou Moravu přišel Bobr.

Vzpomínáte na staré časy? Třeba na rok 1988, vlastně předposlední pro původní sestavu,kdy jste právě s programem Velká Morava koncertovali a získali jste nejvíce hlasů v Lucerně v Rockové lize? Měl by tento váš nový start být návratem do roku 1989, kdy kapelu obsazují noví členové, nebo je to zcela nový začátek?
Pepa: Občas na staré časy vzpomeneme, ale ne zase tak často, jak byste myslela. Nejsme příliš nostalgičtí. Já bych to novým začátkem nenazýval. Prostě jsme si dali dvacet let pauzu a teď jedeme dál. Jsem taky přesvědčen, že Velkou Moravou to neskončí. Máme tolik nápadů, že kdybychom je dali do Velké Moravy, bude program dvojnásobný. Možná vznikne další deska na jiné téma, ale to už bude další kapitola.
Karel: Tu další kapitolu mám již v hlavě. Sháním podklady a postupně budeme tvořit. To je ale otázka dvou let. Příští rok chceme ještě koncertovat s Velkou Moravou.