Takzvaná katovská listina totiž dokládá, že Hodonín byl zřejmě v raném novověku plný lumpů a darebáků.

„Kati chtěli za svou práci dost vysoké poplatky a tak se Hodonín na počátku 17. století domluvil s dalšímu osmi obcemi na tom, že si jej budou společně vydržovat. Skaličané nám už totiž kata, který měl spoustu práce i jinde, odmítli jen tak půjčovat,“ vysvětlil ředitel Státního okresního archivu v Hodoníně Jiří Mráka.

Výstavu vzácných archiválií, z nichž nejstarší byla listina psaná na pergamenu z roku 1350, uspořádal v takovém rozsahu teprve podruhé.

„Hodonínský archiv je plný nejrůznějších skvostů,“ odpověděl Mráka na otázku z publika, co všechno v něm badatelé či historikové a archiváři mohou objevit.

Mezi ně bezpochyby patří městská práva neboli privilegia středověkých řemeslnických cechů, odúmrtě, které zaručovaly právo dědit majetek po otci, fantastické Magnisovské kroniky ze strážnického panství, prezidiální spisy z 1. republiky, noviny i doklady o perzekuci židů za 2. světové války.

Kdyby se archiválie, které už teď nemají archiváři kam dávat, naskládaly na zem, byly by jich rovné čtyři kilometry. Mezi ty nejvzácnější patří podle Mráky pergameny.

„Jsou to listiny psané na vyčiněné kůži z nenarozených jehňátek či kůzlat,“ řekl ředitel archivu. Většina z nich je psána latinsky, ale co je prý mnohem zarážející, je fakt, že krásné písmo je i sedm set let po jejich vzniku velmi dobře čitelné.

„Jednotlivé kanceláře si totiž vosky i inkousty bedlivě hlídaly. Dokonce je známo, že do nich přidávaly býčí krev a saze,“ vysvětlil archivník.

V archivu je řada písemností zmiňující také hodonínské židy. Ti se živili nejen prodejem vína, kořalky, veteše a obchodováním s vlnou, ale také půjčováním peněz na vysoký úrok. „Kvůli lichvě a údajné kolaboraci s Prusy je dokonce Marie Terezie vyhnala ze země,“ řekl Mráka.

Ten už také slíbil, že příští rok vystaví v souvislosti s výročím TGM archivní skvosty, týkající se jeho osoby.