Nadcházející neděli - poslední adventní – se uzavře čtyřtýdenní předvánoční čas očekávání v celém roce nejradostnějšího a nejočekávanějšího dne s příznačným pojmenováním „štědrý“. Toto krásné slovo vybrali naši předkové pro jeho jednoznačné postavení. Slovní spojení vyjadřuje přesně události, které tento slavnostní den naplňují. Především s večerem Štědrého dne je v křesťanském světě spojena radost zrození nového života v podobě malého Ježíška a radost dětí z vánočního stromečku a dárků.

Jak však slavili Štědrý večer naši předkové? Co předcházelo tomu, než se rozezněl v chrámu při půlnoční mši svaté slavnostní andělský chorál? Naši praprarodiče v předminulém století vítali Štědrý den s úctou a pokorou. Hospodář se ve dvoře, v hospodářství nebo v sadu věnoval v ten den jen nejdůležitějším pracím, které zajišťovaly chod domácnosti i zajištění zdaru a úrody v příštím roce. Hospodyně zase s pílí sobě vlastní se činila v jizbě a chystala vše nezbytné pro štědrovečerní večeři… Přenesme se v mysli staletími a poodhalme společně alespoň trošku praktiky starodávné a magické.

Začal to hospodář

Před východem první hvězdy vešel do vyhřáté světnice hospodář a ze stěny sundal věnec klasů se slovy: „Zanechajte práce, bude slavný den. Rozpleteme dožínkový věnec a připravíme sa na slavný večer ten.“

Poté společně se ženou na stole rozpletli část dožínkového věnce a přitom pronášeli slovní magickou formuli: „Mocné klásky náš stůl i dům ochrání a novú setbu posílí dožínkové zrní. Mak s čočkú zaséj rozhojní našu úrodu, mašlu dáme cérce pro její zdraví aj parádu!“

Nato vzala hospodyně do ruky klásky z věnce a ometla desku stolu: „Klasy štědréj a bohatéj úrody, ochraňte nás od neshod a zloby, nemoci aj neštěstí, přineste nám radost, hojnost aj štěstí.“

Mezitím hospodář přinesl řetěz a rýč, který položil pod stůl. Potom obtočil nohy stolu řetězem, který svázal a přitom pronášel: „Pevný řetěz kolem stolu svázaný, buď znamením pospolitosti našéj rodiny. Železo rýče, zaséj pevného zdraví příkladem, bohaté klasy novéj úrody, hojnosti znakem …“

Hospodyně vzala z truhly bílý ubrus a pokryla jím čistou desku stolu, na kterou již hospodář položil klasy z dožínkového věnce. Pak postavila na ubrus svícen se svící se slovy: „Čistá deska stolu štědrého, aj čisté plátno z konopí tkaného, ze svící svěcených teplý svit, dodaj nám čistú mysl, úsudek aj boží klid. Obilí aj mnohé polí a zahrady plody, též pečivo štědrovečerní z loňskéj úrody, buďte nám všem ku prospěchu a v žití na pomoci, aby chléb náš vezdejší v hojnosti byl po téjto noci.“ Přitom brala z rukou hospodáře ošatku s obilím, čočkou, hráchem a mákem, na podnose vánočku a chléb s nožem, košík s ovocem a vše kladla do středu stolu. Na závěr hospodář položil peníze na místa talířů: „Peníze drobné stříbrné na místa naše vložené, držte sa nás po celý nadcházející čas, aby život náš byl pln radostí a krás.“

Až vyšla hvězda

Venku se mezitím setmělo, vyšla první hvězda. Zdáli zaznělo vytrubování pastýře. Celá rodina se usadila ke stolu a otec rozsvítil svíci. Poté pronesl modlitbu s přáním: „Otče náš, posvěť pokrmy Štědrého večera teho, taky aj nás šecky okolo stola bohatého. V nové dni daj klid a pokoj předkům našim, aj nám žijícím a v tebe dúfajícím. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes a nám v nové dni v dobrém zas dones.“

Nato jeho žena rozdala oplatek potřený medem a nabídla všem další jídla, z nichž část vždy odložila do ošatky domácím zvířatům: „Kúsek ke kúsku z našéj hojnosti, dáme také slépkám aj dobytku k spokojenosti. Aby silní a zdraví byli a nás v práci posílili.“ Její muž přitom vhodil několik obilních zrn do živého ohně v peci a se slovy: „Zrní v teplém létě sklizené a s květy polními do věnce vpletené, domácí oheň nechť v teplo změní, a ten ať stavení, úrodě ani lidem škodný néni…“ zavázal oheň právě o magickém Štědrém večeru k pomoci rodině, poli i stavení v příštím roce.

Po večeři a rozdání skromných dárků zněly světnicí i pod okny vánoční koledy a vinše až pozdě do noci, kdy je v chrámu nahradily slavnostní chorály Gloria! - Sláva, sláva!

Autor: František Synek