Milovníci klasiky, už jistě vědí, že do Hodonína ve čtvrtek 8. listopadu zavítá vynikající houslista František Novotný. Spolu s klavíristou Sergueiem Milsteinem zahraje v rámci Hudebních čtvrtků v sále Evropa. Málokdo však ví, že kdyby u Františka Novotného nezvítězila hudba, byl by z něj zřejmě astrofyzik, malíř nebo sochař.


Pocházíte z muzikantské rodiny nebo jste v rodině jakousi „bílou vránou“?
Nejbližší příbuzní se věnovali většinou učitelskému nebo lékařskému povolání, ale hlouběji v historii se objevilo několik hudebních skladatelů – mimo jiné i František Benda, který se také věnoval houslím.

Kdo vás ve vaší profesi nejvíce ovlivnil – měl jste nějaký vzor ?
Původně jsem chtěl studovat astrofyziku. Moji učitelé výtvarného oboru byli naopak přesvědčeni, že se budu věnovat obrazům a sochám. Nakonec zvítězila hudba .

Jste držitelem řady titulů a ocenění v soutěžích. V čem vidíte hlavní smysl podobných soutěží pro mladého umělce?
Jde o úhel pohledu. Pro někoho je motivací už samotná příprava na soutěž, někdo je vysloveně soutěžní typ, pro kterého je možnost srovnávání potřebnou zkušeností. Jinak se i se zahraničními kolegy shodujeme na tom, že doba skutečných a opravdu velkých vítězů soutěží je už pryč. Mění se povaha a zacílení účastníků, priority, kritéria… Navíc – laureátů soutěží nejsou desítky, ale stovky každý rok a pro uplatnění v praxi pak stejně rozhodují většinou úplně jiné okolnosti.

Koncertoval jste po celé Evropě i ve Státech či v Japonsku. Jaké zkušenosti, muzikantské zážitky jste si z cest přivezl?
Možnosti setkávání s jinými kulturami a lidmi považuji za velmi cenné. Rozšiřují naše obzory a pomáhají nám spatřovat věci v hlubších souvislostech. To platí stejnou měrou i v umělecké spolupráci se zahraničními dirigenty, klavíristy, orchestry.

Koncertujete, pravděpodobně hodně cestujete, vyučujete na JAMU… Jak vypadá váš denní program? Najde se v něm čas i na rodinu a koníčky?
Přátelé říkají, že pracuji velmi intenzivně. Snažím se sledovat nové objevy a události v astronomii, doplňovat si literaturu tohoto a souvisejících oborů. Vzácné volné chvíle se spolu s mojí ženou snažíme prožívat v tichu přírody.

Se Sergueiem Milsteinem hrajete zhruba čtrnáct let. On pochází z Ruska. Jak vznikla vaše spolupráce?
Z Moskvy bylo pro Sergueie složité mě kontaktovat. Podařilo se to až po několika letech a spolupracovat jsme začali v době, kdy už přesídlil natrvalo do Francie. Povahově jsme sice dost odlišní, ale spojuje nás hudební vkus a myslím, že i do značné míry nezávislý pohled na svět. To je vzácné.

Jaký program jste zvolili pro hodonínský recitál? Je v něm nějaká novinka?
Našim posluchačům jsme připravili barevný hudební vějíř. Kromě dvou sonát pro housle a klavír (Mozart, Franck) jsme zařadili několik drobnějších děl světových skladatelů z 19. a počátku 20. století, veskrze v romantickém duchu. Právě tato díla se totiž objevují na našem připravovaném CD, které bychom měli pokřtít na slavnostním koncertě 6.listopadu v Praze. Snad mohu prozradit, že CD ponese název IN ARMONIA, objeví se na něm skladby Faurého, Elgara, Masseneta, Rubinštejna, Rachmaninova, Paganiniho, Ravela, Strausse/Příhody a Korngolda – významného rodáka z Brna, neobyčejně talentovaného skladatele a držitele dvou Oscarů za filmovou hudbu. Doufám, že jej budeme moci nabídnout také milovníkům houslové literatury na koncertě v Hodoníně.

Myslíte si, že je potřeba uměleckou hudbu mladým lidem nějak popularizovat nebo si kvalitní hudba své posluchače najde sama ?
Nemohu a nechci soudit o co a jak se kdo doopravdy snaží. Myslím, že např. Bach, Beethoven, Dvořák nebo Brahms popularizovat opravdu nepotřebují. Cestu k nim – podobně jako ke vzdělání – musí ujít každý sám. Matematice, dějinám či literárním poselstvím také neporozumíme díky šaškovské čepici na hlavě toho, kdo nám chce o nich něco říct.