Je to Poutník. Socha, která stojí vedle nejstarší památky obce, kapličky u honu Zákapličí, tu tiše bdí sotva pár dní, ale už nyní se o ní hodně mluví.
„Muž se na místo dostal docela kuriózním způsobem. Zavolali mi, že mám zařídit jeřáb, protože socha už je na cestě. To bylo den předtím, než do obce přijela hodnotitelská komise projektu Vesnice roku,“ směje se starostka Blatničky Jarmila Hrušková. Takové překvapení jí připravil jeden místní muž, jenž chce ale zůstat utajen.
Podle něj je Poutník novým symbolem obce. Říká, že dřevěná postava lidi vítá nebo se s nimi loučí, a pro řidiče je muž nový orientační bod.
„Lidé si všimnou, když je něco nevšední. Znám to ze své vlastní zkušenosti. Zvýrazní a zviditelní to také kapličku, ke které skoro celý rok nikdo nechodil. Teď tam narazíte na lidi, jak se s ním fotí téměř pořád,“ vysvětluje skromný muž, v jehož hlavě se zrodil tento originální nápad.
Socha Poutníka je z dubového dřeva, měří necelé čtyři metry a váží jednu tunu. Vznikl v dílně řezbáře a sochaře Ivana „Dědka“ Šmída.
V obci najednou vznikl o dřevěné dílo velký zájem a zároveň způsobilo nevídaný rozruch. „Lidé mne zastavují a ptají se, jak to s tou sochou je. Teď rozhodneme, komu bude patřit a kdo se o ni bude starat,“ říká Hrušková. Podle ní pravděpodobně tomu, komu bude sloužit. Tedy místním lidem.
„Jak to všechno dopadne, ještě nevíme, teprve sbírám názory a podle nich vedení obce rozhodne. Určitě se na tom budeme podílet všichni společně,“ vypráví starostka.
Příběh Poutníka prý může být i takový, že šel z kopce Svatého Antonína z pouti, tady se zastavil a už tu zůstal. Čeká jej teď voskování a lakování, aby dřevo odolalo střídavému počasí. „Budeme rádi, když lidé pomohou jakoukoliv částkou sochu zaplatit, třeba drobnými,“ říká starostka.
