Redlichova vila stála v hodonínském cukrovaru téměř sto dvacet let. Vznešená a stále krásná, přestože doba, kdy byla sídlem továrníka Redlicha a kdy v ní tvořil světoznámý skladatel a dirigent Gustav Mahler a navštěvoval ji i Tomáš Garrigue Masaryk, už pominula.

Je to pět let, co se kráska postavená kolem roku 1886 v secesním stylu proměnila v suť a místo obehnané dříve kouzelným parkem v rumiště. Přiblížit smutnou historii Redlichovy vily a jejích majitelů chce nová výstava, která začíná 17. dubna v Muzeu ropy a geologie v hodonínských malých kasárnách.

„Lidé by neměli zapomínat na své kořeny, protože se z nich dá hodně vyčíst. Hodonín se pyšní jako rodiště Masaryka, ale v jakém vyrůstal prostředí, jak vypadalo město v druhé polovině devatenáctého století, kdy zde působila rodina Redlichů, se zapomíná. A základy průmyslu byly položené právě v této době a Redlichovi jsou toho symbolem,“ vysvětluje smysl nové stálé expozice její duchovní otec Stanislav Benada.

Redlich a Hodonín

Že výstavu o Redlichově vile jednou uspořádá, slíbil už před pěti lety, kdy se bojovalo o její záchranu. Na devíti panelech s fotografiemi, dobovými dokumenty a výstřižky z novin se nakonec podařilo zmapovat osudy členů rodiny Redlichů, z nichž někteří zemřeli v koncentračních táborech, jejich vliv na rozvoj průmyslu a města, kontakty se známými osobnostmi, ale i pravdu o zániku vily.

Redlichové byli židovského původu a hlásili se k rakouské národnosti. Nathan Redlich přichází do Hodonína snad v padesátých letech 19. století. Redlichové pak podle historika Josefa Šolce kupují starý Stummerův cukrovar v bývalé Vídeňské ulici. „Spojením s vlastním podnikem vytvořili cukrovarský gigant Redlich & Berger. Obdobným způsobem vybudovali i největší komplex cihelen v monarchii – Slovenské akciové cihelny, založené roku 1860 a koupené Redlichovou rodinou v roce 1870,“ uvádí Šolc na webu Města Hodonín.

Syn Nathana Adolf Redlich měl dceru Irenu a dva syny: Friedricha, pozdějšího starostu Hodonína, a Josefa, jenž byl poslancem vídeňského parlamentu. Právě podnikatelé Adolf a Fritz měli největší vliv na rozvoj Hodonína.

„Můžeme je vnímat jako významné germanizátory. Měli vliv na průmyslovou strukturu i rozvoj a změnu tváře Hodonína. Podporovali také umění,“ říká ředitelka Masarykova muzea v Hodoníně Irena Chovančíková. Za působení Friedricha jako starosty v letech 1913 až 1918 získalo město například dlážděné chodníky a kanalizaci. I díky tomu se začíná měnit původně vesnický charakter Hodonína.

Redlichova vila byla významným místem společenského života. Opakovaně v ní pobýval osobní přítel Fritze i Josefa skladatel Gustav Mahler, který zde v roce 1909 dokončil své největší dílo Píseň o zemi. „V dochovaných dopisech píše, že by chtěl takový dům vlastnit,“ upozorňuje Benada.

Prokazatelné jsou i styky Josefa Redlicha s Masarykem. „Když sestavoval první československou vládu, uvažoval snad o Josefovi jako ministru. To se nakonec nepodařilo,“ doplňuje Benada, podle kterého měli na velkostatcích spravovaných Redlichy pracovat také Masarykovi rodiče.

Vily je škoda

Po druhé světové válce komunisté vilu znárodnili. Sloužila jako sídlo ředitelství státního cukrovaru. Do soukromých rukou se dostala díky privatizaci v roce 1992. Později vilu včetně pozemků v areálu cukrovaru koupila rodina Ďurinova ze Bzence, která ji chtěla vyměnit za jinou nemovitost s městem. Na radnici vznikly dva tábory, jeden chtěl vilu zachránit a využít ji například jako depozitář Galerie výtvarného umění, druhý považoval koupi vily za zbytečně velkou investici. Nakonec ji v roce 2005 majitelé zbourali.

„Je to škoda – i když vila nebyla tehdy památkově chráněná – protože z dědictví, které nám předci zanechali, toho v Hodoníně moc nezůstalo,“ míní ředitelka Chovančíková.