Letos ale oslavila výročí i další proslulá kapela. Opírá se o základní motivy dobrého vína, lásky k děvčeti a rodnému kraji. O dvacet let mladší Strážničan ve svých kořenech odkazuje na významného folkloristu a někdejšího ředitele Ústavu lidového umění Slávka Volavého.

Na tvorbu svého slavného předka navázali jeho vnuci, Vítězslav a Lukáš Pálenští. „Hrajeme lidové písně z regionu, což jsou typické danaje, některé v úpravách, v jakých je hrával právě i náš děda," řekl za Strážničan Vítězslav Pálenský. Primáš, muzikant, zpěvák a etnolog Slávek Volavý mimo jiné spoluzaložil strážnický soubor lidových písní a tanců Danaj, se kterým dodnes Strážničan spolupracuje.

K nejvýznamnějším horňáckým cimbálkám patří také ta Petra Galečky z Lipova, která muzicíruje od roku 1993. Dohromady se hudebníci dali díky působení v tamním folklorním souboru Lipovjan. „Držíme se starých, osvědčených a oblíbených postupů a melodií," uvedl k tvorbě Galečka. Z repertoáru muzikanti tíhnou především k horňáckým písním, výjimkou nejsou ale i další kousky z jiných národopisných oblastí, jakými jsou Strážnicko nebo Uherskohradišťsko.

Cimbálové muziky vznikaly od počátku devatenáctého století, kdy se z osamělých instrumentalistů stávala uskupení. „Bývali to nejdříve gajdoši, tedy hráči na dudy, a později muzikanti s nástroji dřevěnými a posléze žesťovými," přiblížil etnograf a historik František Synek s tím, že cimbál se na zdejší území dostal v polovině devatenáctého století z Uher.

Od poloviny padesátých let minulého století zaznamenává folklor a s ním spojená cimbálová muzika rozmach. „Jsem tomu rád, tradici vidím jako velkou hodnotu, kterou bychom měli ctít a zařadit do života," upozornil Pálenský.

V současné době cimbálky nejsou vázané pouze na folklorní soubory. „Vzniká větší umělecký prostor pro hráče," dodal Synek.