Je to středně vysoký muž po padesátce. Pochází z Dálného východu, narodil se ve východoruském Magadanu. Tam dokončil v roce 1973 střední školu. Pak ale odjel do běloruského Minsku. „Tam jsem studoval obor divadelní režie na Běloruské státní umělecké akademii. Pracoval jsem v novinách, psal jsem také hry a živil se jako dramaturg," vzpomíná Abramuszkin.
To bylo na začátku a v půlce osmdesátých let. Od státní linie si držel odstup, pamatuje si na problémy s policií a zastrašování.
Svou současnou ženu Evu poznal na studiích v Polsku. Později se rozhodli, že se přestěhují do České republiky. „Do Ruska moc často nejezdím, naposledy jsem tam byl v roce 2004. Nyní se tam ale chystáme, chci Rusko ukázat svojí dceři, ještě jsem tam nebyla," říká Abramuszkin. V Rusku má ještě matku a sestru.
V Bohuslavicích se svou ženou vybudovali Art mlýn. Protože se často pohybuje v cestovním ruchu a hodně jezdil do zahraničí, zajímaly ho vždycky různé pověsti a legendy. „Tady na Moravě je mnoho historických míst, ale málokdo mi o nich může říct něco mystického," uvádí důvod, proč se rozhodl napsat Legendy zapomenutého mlýna. V knize je šestnáct legend.
Abramuszkin sesbíral různé drobky a poskládal je do příběhů, které se týkají právě bohuslavického mlýna. Kniha je dvojjazyčná, psaná v češtině i ruštině. „Manželka řešila celou organizaci tisku, finance i korektury. Ilustrace i nahrávku jsem dělal sám," popisuje autor.
Legendy je tak možné slyšet i na cédéčku v ruštině, přiloženém ke knize nebo při prohlídce mlýna z úst Abramuszkinovy dcery Aničky.
