Při cimbálkách ukápla nejedna slza a ještě v noci tancovali lidi třeba na náměstí mezi stánky nebo na chodníku. „Slovácký rok je svátečnější než jiné folklorní akce. Takové množství krojů neuvidíte nikde jinde,“ řekl jeden z krojovaných Miroslav Kosek.
Folkloristé o Slováckém roku občas mluví jako o své olympiádě. Pamětníci říkají, že se zvyšuje počet vesnic, které posílají své lidi do průvodu. Navíc si pochvalují, že vzniká spousta mladých kvalitních muzik, které hrají víc pro radost než pro peníze.
Program Slováckého roku byl bohatý a lidé mohli vybírat z několika folklorních pořadů, někteří dali přednost vlastnímu zpěvu u stánků s občerstvením.
Velký ohlas měl páteční Klenotnicový hudební pořad. „Klenotnice byla výborná, skvělé bylo spojení hudby s obrazy místních malířů,“ pochvaloval si Petr Petržela z Vracova. Jedním z vrcholů festivalu, kdy se naplnilo náměstí i přilehlé ulice lidmi, byl krojovaný průvod. Tisíce diváků sledovaly přes tři tisíce krojovaných, kteří prošli městem zhusta s praporečníkem na koni v čele.
Na cestu jim hráli a zpívali jejich soubory. Při nedělní jízdě králů Skoroňáci nezklamali a přicválali si pro povolení krále honiti. Josef Holcman jim zveršoval místní drby a klepy a při každém zastavení si dobírali osazenstvo obchodů.
U optiky je tradičně čekala cimbálka Jury Petrů. Tady se někteří postavili na koně taky tradičně. Politické špičky nakonec nedorazili, ale šohajům zřejmě nechyběly, měli svého krále.
